Jako kněz naslouchám mnoha lidem ve svátosti smíření. Rozumím jim, jsem jedním z nich; mnoho těch hříchů dělám i já. Jako vězeňský kaplan jsem slyšel i vyznání lidí, kteří spáchali těžké zločiny. Tam už nebylo snadné se s nimi ztotožnit. Jejich činy mě odpuzovaly: krást a podvádět ve velkém, surově zraňovat druhé, vzít někomu život…, tak hluboko...
Včera měl pohřeb náš spolubratr JENDA VÝVODA. Kostel v Kobylisích byl nabitý, přišlo spousta farníků, salesiánů, sester, spolupracovníků, ale taky Hayato Okamura, Jaroslav Šebek a mnoho dalších.
O vánocích roku 1919 se téměř v tisícovce kostelů v Čechách a na Moravě slavila půlnoční mše v češtině - na výzvu reformních kněží v čele s Karlem Farským, přes zákaz arcibiskupa Kordače. Dochovalo se mnoho svědectví o tom, jak ji lidé přijímali s velkým dojetím.
"Duch Svatý, kterého jste od něho přijali, zůstává ve vás, a nepotřebujete, aby vás někdo poučoval. Vás poučuje o všem jeho Duch, a to je pravda a žádná lež. Zůstávejte v něm, jak jste o tom byli poučeni." (1 Jan 2,27; první čtení při mši 2. ledna)
Jedno z krásných požehnání, vycházejících z keltské tradice.
Na konci roku člověk přemýšlí, co je v životě podstatné. Když vidím ty nekonečné diskuse o pravdě a lži, o Božích přikázáních a trestech, tak jsem si vzpomněl na časy, kdy jsem jako kněz začínal.
