Podzimní zasedání Synody o synodalitě

06.09.2023

V úterý 20. června byl vydán dokument Instrumentum Laboris (Pracovní nástroj), který má být vodítkem pro diskuse na prvním celosvětovém shromáždění Synody o synodalitě v říjnu 2023. Na stránkách cirkev.cz je k dispozici jeho český překlad.

Dokument je rozdělen do dvou částí. První, která je spíše obecnější, shrnuje poznatky ze sedmi kontinentálních shromáždění a nastiňuje, co je synodální církev a jak by měla fungovat. Druhá část už je skutečným praktickým nástrojem pro synodní jednání: tvoří ji 15 pracovních listů s otázkami k rozlišování, které budou sloužit jako vodítko pro diskuse v malých skupinách. S prací těchto skupin se budou střídat plenárními zasedání, na nichž bude všech asi 400 účastníků a účastnic synody pohromadě. Poprvé v historii moderních církevních synod budou mezi hlasujícími účastníky nejen biskupové (kterých je ovšem stále většina – asi tři čtvrtiny), ale také osoby bez biskupského svěcení, včetně laiků, mužů i žen. V závěru tohoto zasedání by měla synoda rozhodnout o dalším postupu a navrhnout témata, jimiž se bude celá církev zabývat v dalším roce. Výsledek těchto diskusí a studia pak bude pokladem pro druhé zasedání v říjnu 2024, na němž by už mohlo dojít ke konkrétním rozhodnutím v některých klíčových tématech.

O jaká témata jde? Dokument Instrumentum laboris uvádí tři na sebe navazující otázky a ke každé z nich dílčí návrhy k diskusi:

  • Jaké je poslání církve v dnešním světě? (angažovanost pro lidstvo – péče o společný domov; vstřícnost vůči slabým a vylučovaným včetně LGBTQ, etnických a národnostních menšin, migrantů…; ekumenický, mezináboženský a mezikulturní dialog; evangelizace jako nabídka radostné zvěsti v praktickém životě atd.)
  • Jak má probíhat komunikace a odpovědnost uvnitř církve, aby odpovídala tomuto poslání? (synodalita jako metoda dialogu a rozhodování; rovnost a společná odpovědnost laiků a kléru; postavení ženy; otázka celibátu a formace kněží, role biskupa atd.)
  • Jak se mají změnit organizační struktury v církvi, aby tento proces neblokovaly, ale naopak podpořily? (v rámci rozhodovacích procesů umožnit větší účast těm, kdo nemají svěcení – laikům, ženám; přenést více pravomocí z Vatikánu na místní církve – decentralizace; posílit instituci synody a zapojit do ní i laiky atd.)

Nakonec cituji výstižné shrnutí od Petra Hrušky, generálního vikáře plzeňské diecéze:

"Synodální církev je především církví naslouchající, a proto chce být pokorná a ví, že má prosit o odpuštění a že se má ještě mnoho co učit. Tvář církve dnes nese známky vážné krize důvěry a důvěryhodnosti, a to krize spojené se sexuálním, ekonomickým a mocenským zneužíváním a zneužíváním svědomí v mnoha kontextech, které církev vyzývají k náročnému zpytování svědomí, aby se pod působením Ducha svatého nepřestala obnovovat na cestě pokání a obrácení, která otevírá cesty smíření, uzdravení a spravedlnosti.

Synodální církev je také církví setkání a dialogu s věřícími jiných náboženství a jiných kultur a společností. Je to církev, která se nebojí rozmanitosti, ale váží si jí, aniž by ji nutila k uniformitě. A konečně se synodální církev neustále sytí tajemstvím, jež slaví v liturgii, při níž každý den zakouší radikální jednotu v téže modlitbě, ale v rozmanitosti jazyků a obřadů."