Dnes si připomínáme křesťany, kteří jsou kvůli své víře pronásledováni. U nás máme, Bohu díky, náboženskou svobodu. Za komunismu jsme ji ale neměli. Pro připomenutí nabízím další z textů mého otce Cyrila, kde popisuje, jak se naší rodiny přímo dotkla komunistická prezekuce.

V křesťanské tradici se za důležitou ctnost považuje poslušnost. Tvoří také jeden ze tří řeholních slibů. Současný člověk však silně vnímá své právo na sebeurčení. Nechce, aby o něm rozhodovali jiní. Lze tyto odlišné přístupy propojit?

Lidé často nechtějí patřit k církvi, ale hledají prostor, kde by se mohli zastavit, přemýšlet, čerpat energii. A hledají člověka, který by jim naslouchal a doprovázel je.

Člověk si strašně rychle zvyká na stereotyp
v názorech
ve vztazích
v rituálech
v tématech rozhovorů

Vždycky, když objevuji něco nového
nastavuji si vyšší cíle
a tak rozšiřuji své hranice

Nechci být loutkou
v ruce mocných
Nechci být poddaným
totalitního státu či církve
Nechci být objektem zájmu
reklamních agentur
Nechci být dítětem
v poslušnosti autorit
Nechci být tupým konzumentem
mediálních kampaní
Nechci být vězněm
bez osobní svobody
Nechci být číslem
v bezejmenném davu

Před deseti lety jsem jel na kole do Říma. Zastavil jsem se na La Verně, hoře, kde svatý František dostal stigmata; dnes je na ní klášter a jezdí tam spousta poutníků. Vydal jsem se pěšky po poutnické cestě, která spojuje La Vernu s Assisi.

Modlíme se za nová kněžská a řeholní povolání, ale přesto jich stále ubývá. Modlíme se špatně? Nebo nám Bůh tím, že neodpovídá, chce něco říct?

Kdysi jsem v horách viděl pastýře: když přišel na dobrou pastvu, sedl si a ovce se v klidu pásly. Když se vydal na cestu, ovce šly poslušně za ním.