Ženy v církvi

Jedním z důležitých témat synody o synodalitě je role žen v církvi. Souhrnná zpráva z podzimního zasedání mluví o rovnosti muže a ženy na základě stvoření, a o rovnosti všech křesťanů na základě křtu. Zdůrazňuje také, že "Ježíš považoval ženy za rovnocenné účastníky dialogu: hovořil s nimi o Božím království a přijímal je mezi své učedníky, jako například Marii z Betánie. Tyto ženy, které zakusily jeho moc uzdravovat, osvobozovat a nabízet uznání, s ním putovaly na cestě z Galileje do Jeruzaléma (srov. Lk 8,1-3). Také úkol hlásat zvěst o zmrtvýchvstání svěřil toho velikonočního rána ženě, Marii Magdalské."

Proto "Církve po celém světě vyjádřily jasnou žádost, aby aktivní přínos žen došel uznání a docenění a aby ve všech oblastech života a poslání církve vzrostla jejich pastorační zodpovědnost. Jak může církev do stávajících úloh a služeb zapojit více žen, aby se lépe projevily dary a charismata všech a aby lépe reagovaly na pastorační potřeby?"

V teplických farnostech se snažíme tuto výzvu uskutečňovat. Ženy zde mají, alespoň v rámci současných církevních pravidel, dostatečný prostor pro uplatnění svého křesťanského poslání: několik žen dostalo pověření ke službě akolytek, pracuje u nás katechetka Maruška Doskočilová, členka společenství salesiánů spolupracovníků Iva Růžičková pracuje ve vedoucí pozici na biskupství (Diecézní centrum pro rodinu), Vendulka Drobná je ředitelkou salesiánského střediska, ženy také tvoří většinu laických členů pastorační rady.

To jsou jistě dobré kroky. Zároveň si však církev stále naléhavěji uvědomuje, že z hlediska rozhodovacích pravomocí jsou ženy v církvi stále systémově podřízeny mužům. Jenom ti totiž mohou přijímat kněžské a biskupské svěcení, na něž je většina pravomocí navázaná. Synoda proto navrhuje provést i v tomto zásadní změny: "Je naléhavě nutné zajistit, aby se ženy mohly podílet na rozhodovacích procesech a zastávat zodpovědné úlohy v pastoraci a službě. Svatý otec výrazně zvýšil počet žen na odpovědných pozicích v Římské kurii. Mělo by se tak dít také na dalších úrovních církevního života, v zasvěceném životě a v diecézích. Je proto třeba přijmout příslušná ustanovení v kanonickém právu."

S tím je spojena také otázka jáhenského, příp. kněžského svěcení žen. Na synodě k tomu zazněly různé postoje: "Pro některé by takový krok byl nepřijatelný, protože neodpovídá Tradici. Pro jiné by zase otevření přístupu žen k diakonátu obnovilo praxi rané církve. Ještě jiní v tom vidí vhodnou a nutnou odpověď na znamení doby, odpověď, která je věrná Tradici a našla by odezvu v srdcích mnoha lidí hledajících v církvi novou energii a vitalitu. Někteří pak vyjadřují obavy, že tento požadavek vypovídá o znepokojivém antropologickém zmatku a pokud by se mu vyhovělo, církev by podlehla duchu doby."

Jsem rád, že se tato diskuse otevřela. Můžeme ji vést i mezi sebou: Využíváme v naší farní pastoraci dostatečně dary a schopnosti žen? Vidíme v církvi oblasti, kde by se mohly dobře uplatnit ženy, ale není jim to umožněno? Vnímá některá z našich žen, že ji Bůh volá k jáhenství nebo ke kněžství?