Advent: Boží milost už nám byla dána

1. neděle adventní B

Když psal Pavel dopis do Korinta, byla tam složitá situace: lidé se odkláněli od víry, kterou jim Pavel zvěstoval, dokonce pochybovali o Ježíšově vzkříšení, mezi sebou měli rozpory, které vedly až k soudům, při bohoslužbách lpěli na rozdílech mezi bohatými a chudými a nechovali se k sobě solidárně. Pavel jim chtěl k tomu všemu dát své jasné stanovisko. Přesto v úvodu listu není patrná žádná naštvanost, naopak ho začíná děkováním Bohu "pro Boží milost, která vám byla dána v Kristu Ježíši. Neboť v něm jste v každém ohledu získali bohatství všeho druhu."

Můžeme to brát jako povzbuzení pro nás dnes: taky nežijeme v pokojné situaci, může se nám zdát, že nás Bůh opustil, těch rizik a nejistot je příliš moc. Ale "Boží milost už nám byla dána", "nejsme pozadu v žádném Božím daru." Křesťané prožívali v dějinách a leckde prožívají i dnes mnohem náročnější situace: války, extrémní chudobu, pronásledování pro víru. Ale Boží milost už jim byla dána, Boží milost je nesla, posilovala.

Co myslí Pavel tou Boží milostí? "Bohatství všeho druhu, jak v nauce, tak v poznání; nejste pozadu v žádném Božím daru". Tedy skutečnost, že lidé vědí o Ježíši, věří v něho, modlí se, jsou aktivní, předávají svou víru - dar jazyků, proroctví, uzdravování apod. To máme my taky: jsme aktivní farnost - i toto sejití je toho důkazem; naše virtuální komunikace, fungující návštěvy nemocných, podpora dětí a rodin...

Možná si teď říkáme: ale kdy to všechno skončí? Už je to skoro celý rok - jak dlouho ještě??? I s tím Pavel počítá, ví, že Boží království je běh na dlouhou trať: "Ještě musíte vytrvale čekat, až přijde náš Pán Ježíš Kristus. On vám také dá, že vytrváte až do konce." Ano, on nám dá, v jeho síle, v jeho milosti vytrváme.

Po babylonském zajetí se mohli Izraelité vrátit domů (po roce 539 př. Kr.). Ale lidé přišli do zničené země a byli zklamaní. Prorok Izaiáš je přesvědčuje, že Bůh je neopustil. I my jsme v částečně zničené zemi; ani nás ale Bůh neopustil. To nejcennější, co teď můžeme dělat, je bdít (evg.), žít pro Boží království, dělat to, co jako křesťané dělat máme. A dodržovat opatření.

Zemřela Kamila Moučková: ona musela čekat 21 let, než bude moci opět dělat co, co dělat umí a chce. Mezitím těžko sháněla práci, protože byla persona non grata. Pandemie jistě skončí dřív než za 21 let. Nebojme se! Už jsme "získali bohatství všeho druhu". Bůh "jde vstříc tomu, kdo s radostí jedná spravedlivě, těm, kdo na tvých cestách pamatují na tebe". Že tady dnes můžeme být, to je přece taky krásný dárek!