Narození Jana Křtitele bylo provázeno jasným Božím povoláním – Bůh si ho vyvolil už od matčina lůna. I nás Bůh k něčemu povolal – víme o tom, realizujeme to?

"Boží království je podobné člověku, který zaseje do země semeno; ať spí, nebo je vzhůru, ve dne i v noci, semeno klíčí a roste, on ani neví jak."

Ježíšovi příbuzní nevěděli, co si o něm mají myslet: zbláznil se? Nebo snad je pod vlivem zlého ducha? Anebo je naopak Božím prorokem? Z dalších svědectví víme, že ani Ježíšovi učedníci mu často nerozuměli: když říkal, že jim dá k jídlu své tělo a krev, když tvrdil, že musí zemřít… A přitom jim jistě nelze upírat dobrou vůli a snahu pochopit....

"Láska je víc než přikázání" (Häring). Někdy je třeba ve jménu lásky porušit literu zákona. Etika to vyjadřuje pojmem EPIKEIA, který různí autoři definují takto:

Skutky a listy apoštolů často mluví o mimořádných darech Ducha svatého: jde o zvláštní schopnosti, tzv. charismata (mluvení jazyky, rozlišování duchů, prorokování, konání zázraků), které získali učedníci o letnicích, a pak je předávali dál vkládáním rukou; zpravidla lidem zůstaly k dispozici i pro budoucnost. V prvotní církvi běžný jev, který...

Zpráva o volbě apoštola Matěje ukazuje obecná pravidla pro personální rozhodování v církvi:

Před deseti lety jsem jel na kole do Říma. Zastavil jsem se na La Verně, hoře, kde svatý František dostal stigmata; dnes je na ní klášter a jezdí tam spousta poutníků. Vydal jsem se pěšky po poutnické cestě, která spojuje La Vernu s Assisi.

Kdysi jsem v horách viděl pastýře: když přišel na dobrou pastvu, sedl si a ovce se v klidu pásly. Když se vydal na cestu, ovce šly poslušně za ním.

Učedníci byli smutní a zmatení. Ježíš jim přináší pokoj.