Advent je čas naděje. Dnes ale tu naději často ztrácíme: při pohledu na klimatickou krizi, autoritářskou politiku nebo rozdělení v církvi. Není náhodou, že papež František zvolil pro Jubilejní rok 2025 heslo Poutníci naděje.

Dnes je svátek svaté Anežky České, která se stala symbolem naší sametové revoluce. Mámji rád pro její aktivitu i neokázalou zbožnost.

Učíme se být církví, v níž je každý člověk i každý hlas přijímán s úctou a respektem. Uvědomujeme si, že my všichni – laici i klérus, ženy i muži, řeholníci a řeholnice i lidé žijící v rodinách – jsme nositeli všeobecného kněžství. Každé důležité rozhodnutí má tedy vycházet z naslouchání celému Božímu lidu, včetně těch, kdo jsou z různých důvodů...

16. října uplynulo 46 let od zvolení Karola Wojtyly papežem. Velmi dobře si pamatuju ten 16. říjen 1978. Byl jsem v semináři v Litoměřicích, kde jsme měli přísně zakázáno poslouchat vatikánský rozhlas. Seděli jsme na pokoji a s napětím poslouchali vatikánský rozhlas. Zrovna když mělo dojít k vyhlášení, přišel vicerektor, který nás měl kontrolovat....

Před chvílí jsem se vrátil z kostela svatého Michala, kde jsem od roku 1969 ministroval a v roce 1982 jsem tam měl primici. Kamarád Josef Hurt mě pozval, abych tam měl poutní mši svatou. Tak jsem se po letech vrátil na místa, kde jsem kdysi vyrůstal a kde se utvářelo moje povolání ke kněžství.

Při našem komunitním výletě v pondělí jsme navštívili Václava Havla v Letovicích. Kousek od náměstí je tam jeho busta z roku 2016. Do dlažby před ní jsou vystesány Havlovy citáty. Zaujal mě zvlášť jeden, který není úplně známý... snad ho rozluštíte.

23. září 1968 zemřel svatý Padre Pio, stigmatizovaný kapucín. Medicínská záhada, kterou nevyřešila ani věda dvacátého století. A psychologická záhada, protože on skutečně viděl do budoucnosti i do lidského svědomí.

Některé zprávy by neměly zapadnout. Třeba tato z minulého týdne: papež a velký imám podepsali v Jakartě prohlášení, které se zaměřuje na závazek všech věřících proti násilí a na úlohu náboženství při podpoře míru a harmonie.

Pavel Hošek vydal tuto knížku v roce 2018, ke stému výročí založení Československa. Mně se dostala do ruky až teď. A je potěšení ji číst! Hošek ukazuje, jak je starý spor o smysl českých dějin i dnes aktuální. V době kopání stále hlubších příkopů potřebujeme hledat to, co nás spojuje.