Jedním ze symbolů církve je loď, která nám poskytuje bezpečí na rozbouřeném moři života. Někdy však musíme z té lodi vystoupit a kráčet po moři, abychom zakusili, že naším nejhlubším bezpečím není loď, ale Bůh sám.
Když Ježíš navštívil učedníky po svém vzkříšení, pozdravil je slovy "Pokoj vám!" Stejně i dnes zdraví biskup Boží lid v úvodu bohoslužby: "Pokoj vám!" A dříve, než se připojíme k eucharistické hostině, přejeme si tento pokoj navzájem – každý každému.
Našel jsem článek, který byl publikován v Katolickém týdeníku o Velikonocích 2018. Vnější podmínky se od té doby změnily. Podstata velikonoční zvěsti ale zůstává stále v platnosti.
Bůh většinou mlčí. Jen někdy, výjimečně, hlasitě promluví, viditelně se ukáže, prolomí nebesa, pronikne do našeho srdce. Jednou z takových událostí bylo vzkříšení Lazara.
Když jsem vloni na jaře pročítal výstupy ze synodních diskusí v českých a moravských diecézích, překvapilo mě, jak si byly navzájem podobné. Když jsem v minulých dnech poslouchal výstupy z jednotlivých evropských států, překvapilo mě, jak byly navzájem odlišné. Jaké názorové směry se na synodě střetávaly? A lze nějak identifikovat, kudy vede...
Proč Jan Křtitel opakuje "ani já jsem ho neznal", když byl přece Ježíšův příbuzný a znal se s ním od malička? Asi proto, že dosud neznal Ježíšovo pravé poslání. Poznal je až tehdy, když na něj viděl sestupovat Ducha. A dosvědčil: "To je Syn Boží" (Jan 1,34).
V kontextu války, v níž násilně umírají desítky tisíc lidí, nabývá na významu otázka posmrtného života. Ta je také hlavním tématem biblických textů v závěru liturgického roku.
"Když strojíš hostinu, pozvi žebráky a mrzáky, chromé a slepé." (L 14,13) Výzvu k zaměření na ty nejchudší, nejposlednější, nejvíce opomíjené opakoval Ježíš mnohokrát. A církev se jí ve svých dějinách řídila. Naplňuje toto poslání i dnes? Kdo jsou ti "žebráci a mrzáci, chromí a slepí" v naší době a v našem prostředí?
V průběhu května byla v našich diecézích dovršena prví fáze synody o synodalitě: na základě zápisů ze synodních skupin byly vytvořeny a zveřejněny diecézní syntézy. Z jejich četby můžeme zjistit, jak synodální proces probíhal, co jsme se z něj dozvěděli a jak z toho těžit dál.
"Více je třeba poslouchat Boha než lidi." (Sk 5,29) Tato zásada se často připomíná v souvislosti s morálními principy, které církev prosazuje navzdory názoru většinové společnosti. Je však náročné interpretovat ji v kontextu současného dění odpovědně a nezkresleně. Tedy ptát se, co si skutečně přeje Bůh, v čem je zapotřebí ho poslouchat, a co jsou...
