Duchovní služba ve vězení

K tématu NADĚJE nabízím starší text z doby svého působení v pozici vězeňského kaplana.

Ten půlrok, o kterém jsem zatím psal, znamenal rozhodující období v Lukášově životě. Udělal první kroky k tomu, aby se vyrovnal se svou vinou, vyslovil lítost a omluvu, znovu objevil Boha a pochopil, že může získat jeho odpuštění. V dalších letech, která strávil v bělušické věznici, jsme se stále pravidelně setkávali a probírali jsme minulost i...

Kromě našich osobních rozhovorů se Lukáš také postupně zapojoval do života vězeňského křesťanského společenství: začal chodit na diskusní skupinku, pak také na výuku základů křesťanství a později se stal jedním z nejpoctivějších účastníků nedělní mše, kterou jsme ovšem slavili ve čtvrtek ráno. Prožívali jsme tedy spolu každý týden asi čtyři hodiny...

Hned při prvním rozhovoru vyslovil Lukáš přání, abych se někdy setkal s jeho maminkou. Mluvil o ní s velkou úctou, bylo vidět, že si jí váží a že si uvědomuje, jak jí svým činem zkomplikoval život. K ní často směřovaly projevy nenávisti od lidí, kteří ji považovali za nepřímou původkyni Lukášova zločinu. Kvůli tomu se s celou rodinou musela...

Při každém rozhovoru jsme se vraceli k "domácím úkolům", které jsem Lukášovi dával. Tím prvním bylo, že má říct Bohu všechno, co říká mně, že se má každý den aspoň chvíli modlit. Začal to dělat hned od prvních dnů. Fungovalo to tak, jak jsem předpokládal: zlomil se v něm strach, že ho Bůh odmítne, ale zároveň neslyšel od Boha žádnou...

Náš další rozhovor se točil kolem samotné vraždy: chtěl jsem zjistit, zda si Lukáš skutečně uvědomuje podstatu toho, co udělal, nebo spíš jen hledá únik z výčitek svědomí.

Další část mých zápisků o doprovázení jednoho z vrahů Ladislava Kubíčka.

Uplynulo dvacet let od vraždy kněze Ladislava Kubíčka. Před jedenácti lety jsem se setkal ve věznici s Lukášem, mladším z jeho vrahů. Doprovázel jsem ho na cestě k lítosti a odpuštění, a také při jeho pokusu o nový, lepší život. Chci vám teď nabídnout v podobě malého seriálu své zápisky z této cesty. Je to nejen svědectví o jednom životním...

Včera mě navštívil kamarád, kterého jsem kdysi doprovázel ve vězení. Teď už je několik let venku, bydlí, maká, nepáchá, nefetuje. A ještě se připravuje na biřmování. Po tom všem, co má za sebou, úctyhodný výkon. Právě dnes mu vypršela podmínka po posledním propuštění na půlku. Tady je celý jeho příběh, jak jsem ho zaznamenal před třemi lety: