Desatero platí i dnes

Ještě k minulé neděli: našel jsem kázání ze třetí neděle postní v roce 2018. Myslím, že je stále docela aktuální.

Zdeněk Ondráček, volby 2017: "Ptal jsem se opozičních poslanců, jestli mě zvolí, když se omluvím. Nezvolí. Tak proč bych se omlouval?" Vůbec se nezabýval morální otázkou věci: zda bylo či nebylo v pořádku bít obuškem demonstranty v roce 1989. On přece jen plnil rozkazy, stejně jako dozorci v nacistických koncentračních táborech. Ale kdyby mu to teď pomohlo ke zvolení, klidně by nějakou formální omluvu vyslovil. Podobně mnozí poslanci: neřešili morální stránku věci, dali mu hlas, protože potřebují podporu komunistů, aby jejich strana mohla vládnout.

Člověk je schopen pro svůj vlastní prospěch udělat opravdu hodně. A neřešit morální stránku věci. Jako ti prodavači v chrámě: to byli jistě zbožní Izraelité, kteří by se hned poté, co sbalili své krámy, zúčastnili bohoslužby. Nebo mnozí křesťané za komunismu, kteří přestali chodit do kostela, aby si zachovali vysokou pozici v zaměstnání. Nebo lidé, kteří vědomě vstoupí do korupčního systému, protože z něj mají finanční výhody.

Když si přečteme Desatero, zjistíme, že stejné problémy řešilo lidstvo už před více než třemi tisíci let – zdá se, že člověk je opravdu nepoučitelný, že ani ty nejhorší historické zkušenosti nevedou k nějaké zásadní a trvalé změně. Po druhé světové válce bylo učiněno mnoho kroků k tomu, aby se podobné násilí už neopakovalo: byla založena Organizace spojených národů, Evropská unie, vojenský pakt NATO, byla vyhlášena Všeobecná deklarace lidských práv... a přece se vyrábí stále více zbraní, lidé umírají téměř ve všech světadílech, a experti říkají, že jsme globálnímu konfliktu stejně blízko jako v době karibské krize. Přikázání nepokradeš, nezabiješ, nesesmilníš platí stejně jako v době Mojžíšově. A bohužel stejně jako tenkrát je lidé neberou vážně.

Viděl jsem rozhovor s americkým vědcem Danielem Dennettem, který je také propagátorem tzv. nového ateismu. Tvrdí, že morálka současného světa je mnohem lepší než ve starozákonní době, protože jsem se zbavili náboženství. A že další zlepšování morálky může nastat jedině na základě sekulárních, na faktech založených informací, bez iracionální víry v Boha. Na druhé straně z nedávného mezinárodního výzkumu vyplynulo, že většina lidí považuje věřící lidi za více morální než ateisty – myslí si to dokonce i většina ateistů. Náboženská víra je po celém světě intuitivně považována za nezbytnou ochranu proti pokušením nemorálního chování a ateisté jsou obecně vnímáni jako potenciálně morálně zkažení a nebezpeční.

Slyšel jsem kdysi přednášku vězeňského psychologa, který chtěl prokázat, jak je Desatero i dnes aktuální a jak by bylo potřeba, aby na něj byli vězni odkazováni. Promítl nám celý text Desatera, řekl "takhle to byli kdysi, když ještě lidé věřili v Boha", pak vymazal první tři přikázání a řekl: "tohle nás zajímá dnes". A začal mluvit o tom, jak vychovávat vězně, aby nevraždili, nekradli a nelhali. Přihlásil jsem se a řekl, že Desatero je jeden celek a že není fér ho takhle zkrátit, že ty dvě části se vzájemně doplňují a podmiňují. Co kdybych naopak vymazal přikázaní nezabiješ či nepokradeš? K čemu by mi pak Desatero bylo?