Emauzy: umění doprovázet

Cesta dvou apoštolů do Emauz a jejich setkání s Ježíšem je symbolickým znázorněním křesťanského umění doprovázet. Ježíš šel s nimi, v tomto případě doslova. Připojil se k nim, doprovázel je na jejich zhruba třicetikilometrové pěší cestě. Naslouchal jim, vnímal jejich náladu, postupně poznával jejich rozrušení, problém, který právě řeší. A pak na něj reagoval. Tak, že oni sami žasli nad tím, jak jim otvírá nové perspektivy. Tato společná cesta, včetně závěrečného posezení v hospodě s lámáním chleba, je nasměrovala do nové etapy života.

Ano, když člověka doprovází Ježíš, rozjasňují se jeho temnoty, nachází nové perspektivy, otvírá se mu nové pochopení života. To asi potřebujeme všichni. Přitom je to tak snadné: nechat se doprovázet Ježíšem.

Jak to dělám já? Každý den ráno prožiju chvíli – asi hodinu – s duchovní četbou. Často se týká přímo Ježíše, někdy má širší záběr – životy svatých, křesťanské dějiny, současná církev; teď zrovna čtu objemnou knihu s názvem Pán od Romana Guardiniho. 600 stran úvah jednoho z největších teologů dvacátého století o životě Ježíšově. V něčem je zastaralá, protože nebere v úvahu výsledky biblického bádání za posledních sto let. Ale hloubka jeho úvah je fascinující; často se zastavím a srovnávám své pojetí života s tím, jak tento autor vnímá Ježíšovo pojetí. Nebo jsem si přivezl dvě knížky z Itálie, které ukazují, že Ježíš byl ve svém prostředí vlastně laik, že by vůbec nezapadl do naší představy kněze či biskupa; stavěl se přímo do protikladu proti tehdejšímu náboženskému establishmentu; nezaložil církevní strukturu, nevyhlašoval dogmata, nevytvářel elitní společnost, naopak byl otevřený a vstřícný ke všem.

Toto neustále doprovázení Ježíšem mě samého proměňuje, abych smýšlel a jednal jako on. Je to náročné, protože musím mnoho svých zvyků a názorů přehodnocovat. Ale je to plodné.

Vede mě to k tomu, abych i já doprovázel druhé lidi, tak jako mě doprovází Ježíš. Snažím se jim naslouchat, vnímat jejich bolesti, obavy, strachy. A pak reagovat: nabízet novou cestu, nové perspektivy, tak jako mně je nabídl Ježíš. Dělal jsem to ve věznici, dělám to se studenty ve škole, dělám to tady mezi vámi. Snažím se dělat to jako Ježíš, i když to neumím tak dobře jako on: doprovázet ty lidi s láskou, se zájmem o jejich skutečné dobro, o jejich osobní rozvoj. Nikam je netlačit, ale být jim nablízku; být s nimi a pro ně. Jako Ježíš byl s těmi učedníky na cestě do Emauz.