K synodnímu procesu: podněty pro diecézi

Dnes chci připomenout podněty směřující k vedení litoměřického biskupství. V diecézní syntéze je najdeme pod nadpisem Diecézní strategie:

"Je třeba vytvořit dlouhodobou diecézní strategii v oblasti pastorace, evangelizace a finančního hospodaření. Měli by na ní pracovat odborníci (v rámci synodního procesu se nabídli někteří laici ke spolupráci), měla by být transparentní, záštita nad ní a motivace k její realizaci se očekává od diecézního biskupa. Konkrétní návrhy:

• Restrukturalizovat systém farností (byl vytvořen v době Josefa II. a dnes je neudržitelný): soustředit kněze do větších měst, zajistit, aby nežili osamoceně. Obnovit pracovní pozice laických pastoračních asistentů a činnost diecézního pastoračního střediska.
• Vytvořit diecézní misijní projekt, který by se měl zabývat jak organizačními věcmi (např. vytvoření misijních středisek nebo týmů), tak také ideovými překážkami (nesrozumitelnost církevního vyjadřování, tvrdost církve jako instituce, nedostatečná mediální prezentace církve, uzavřenost církevního společenství vůči nově příchozím, nedostatečné řešení skandálů v církvi apod.).
• Zprůhlednit finanční hospodaření diecéze, aby měli také laici informace o tom, jak se nakládá s jejich příspěvky do církevních sbírek. Očistit od případného střetu zájmů."

V zápisech z některých farností jsou tyto požadavky konkretizovány:

• "Biskupství nenaslouchá ani nám a ani kněžím - zrušili pastorační střediska. Všichni pastorační asistenti propuštěni.
• Neexistuje bezpečné prostředí a dostatečně motivující ani pro laiky ani pro kněze. Kněz je závislý materiálně i funkčně na svém biskupovi. Nikdo si nakonec netroufne, raději už pak nic nechce a stáhnou se a dělají si svoji "farní" činnost.
• Vnímáme starost se skutečností autority ve vyšších vrstvách hierarchie. Zde nefungují základní nástroje komunikace, vysvětlování a diskuze s akcentem zpětné vazby. Mnozí z nás vlastně neznáme nadřízené a biskupy - jsou příliš vzdálení.
• V hospodaření diecéze je obrovský střet zájmů (diecézní ekonom je zprostředkovatelem fondů, do nichž biskupství investuje). Byl na to upozorněn biskup, po dvou letech zůstává situace stejná.
• Postrádáme pastýřský přístup otce biskupa k věřícím a ke kněžím, který by se projevoval živým zájmem o život věřících a kněží ve farnostech. Vnímáme, že pro kněze, ale i pro biskupství se stala přednější ekonomika nad pastorací.
• Nutná reforma církevní hierarchie. Biskup volen na určitou jasně stanovenou dobu. Transparentní volba biskupů.
• Spousta projevů nové evangelizace včetně papežských encyklik, která se šíří z Vatikánu od papeže, se k nám do ČR ani nedostane nebo není přáno jejímu uvedení v život, a to ze strany biskupů či kněží.
• Chybí otevřený dialog o zneužívání v církvi, o klerikalismu. Názor: církev se bojí otevřeného dialogu, aby si sama nepodrývala svoji autoritu.
• Otázka: má církev v severních Čechách nějaký pastorační plán? Nějaké priority, důležité směry pastorace, kterým by byla ochotna postoupit čas, lidi, peníze?
• Žijeme v severních Čechách, kde často slýcháme o nedostatku a přetíženosti kněží. Ti zde mají ve správě běžně kolem deseti farností, z nichž je pouze jedna nebo dvě obývaná věřícími. Ostatní farnosti leží na bedrech faráře, avšak nejsou tam lidé, kterým by sloužil. V úvahu tak připadá reorganizace farní struktury pomáhající jak farníkům, tak kněžím."

Některé skupiny se hlouběji zabývaly ekonomickou situací v naší diecézi:

• "Biskup se stará o hmotné zajištění nejen kněze, který je u nás, ale o všechny kněze diecéze. Domníváme se podle sledovaných ekonomických dat a dalších poznatků, že pokud nebudou provedeny cílené změny v řízení diecéze a pokud nebudou získány nové dostatečné zdroje, dojde po roce 2030 k rychlému poklesu přepočteného počtu duchovních na méně než 25 % současného stavu. Proto předkládáme několik návrhů postupu řešení s cílem zbrzdit pokles počtu duchovních zajištěním alespoň podstatné části mzdových a dalších prostředků. Poklesu z titulu odchodu do penze apod. nezabráníme. Je předpoklad, že při urychlené realizaci návrhů, počet duchovních postupně poklesne na hodnotu 50 % současného stavu a nedojde k úplnému rozvratu."

Na závěr citace z příspěvku jedné starší ženy, jejíž slova sice vzbuzují úsměv, ale zároveň upozorňují na vážný problém:

• "Jednou z mnoha věcí, které mě trápí, je do očí bijící pompéznost, předpotopní zvyky a projevy, nechutná obřadnost. Všecky ty excelence, eminence, monsignory apod. bych zrušila. Nepřípadné mi připadají některé součásti garderoby církevních představitelů. Mnohé se už odbouralo, hodně toho zůstává. Především ty cukrářské čepice (mitry), to už je fakt anachronismus a krom toho je to neestetické a nepohodlné. Zrušila bych i jiné tralaláčky, stačí solideo. Pokud se některému z těch oblečení snad připisuje nějaká posvátnost, tak ať se prostě zas odposvátní. Liturgické roucho samozřejmě ano. Je součástí liturgie a je nesmírně estetické. Myslím tím albu, štolu, ornát. To stačí i pro biskupy, nemají z nich být věšáky na biskupskou garderobu."

To všechno nás motivuje k otázce, zda na tom můžeme něco změnit. Můžeme my, řadoví křesťané, něco udělat pro to, aby úřad biskupa pracoval lépe? Aby více odpovídal požadavkům dnešní doby? A konkrétně: náš biskup Jan Baxant příští rok dovrší 75 let a dává najevo, že nechce své funknčí období prodlužovat. Kdo nastoupí na jeho místo? Můžeme to nějak ovlivnit? V synodních zápisech byl opakovaně deklarován zájem věřících o spoluúčast na nominaci nových biskupů.