Odvaha být církví

Zvěřinův text o církvi v kontextu současného synodálního procesu. V čem nás ještě může inspirovat?

Příspěvek na konferenci Josef Zvěřina a teologie agapé, Jabok, 8. 9. 2023

Ke vzpomínkám na Josefa Zvěřinu přidám tu svoji: v 80. letech používal jako jedno z míst svých přednášek byt mých rodičů v Brně. Doprovázel ho Vašek Filipec, který zajišťoval bezpečnost a utajení. Večer měl vždy dvě části: teologickou přednášku a informace o církvi – na to jsme se těšili nejvíc, protože Josef měl mnoho informačních zdrojů, ke kterým my jsme se nedostali. Moji rodiče měli tradiční víru, nad jeho názory se někdy pohoršovali, ale důvěřovali mu, viděli v něm osobnost, a to jim pomáhalo i ve své víře se dál rozvíjet.

Někdy v té době vydal Josef krátké dílko Odvaha být církví, jehož jeden cenný samizdatový exemplář mám dodnes. Byla to stručná eklesiologie aplikovaná na tehdejší situaci církve, ale s výrazným prorockým přesahem. Když ji teď znova čtu, připadá mně v některých bodech stále velmi aktuální. Nebudu rozebírat celý text, vytáhnu jen pár inspirativních myšlenek.

Kdo je církev?

První kapitola s nadpisem Kdo je církev obsahuje definici: "Církev je tajemstvím víry o Bohu a člověku. Je tajemstvím hříšného člověka a milosrdného Boha." (5) A pak zásadní věta: "Věřit takto ve skutečnou církev znamená rvát se o víru v člověka i v Boha, věřit Bohu i člověku. Věřit, že tento hříšný člověk je zachráněný. Věřit, že my ubozí lidé jsme lidem Božím." (6) "Církev se děje tam, kde hříšný člověk jedná jako vykoupený a kde jedná v církvi přítomný Bůh." (8) V tomto kontextu vyjadřuje Zvěřina také svůj osobní vztah k církvi: "Církev – moje láska a můj kříž (M. Légaud). Moje chlouba i potupa. Můj osud i otázka…" (4) Tomu jsem tenkrát ještě úplně nerozuměl, viděl jsem církev mnohem víc pozitivně. Dnes tomu rozumím velmi dobře.

Poslání církve

Zvěřina uvádí čtyři klasické realizační funkce církve, jen místo koinonie používá slovo oikumené – služba jednotě. Tedy širší pojetí koinonie, nejen vnitrocírkevně, ale mezicírkevně. A z dalších funkcí klade největší důraz ne na liturgii a martyrii, jak bývá obvyklé (tedy aktivity směrem dovnitř), ale na diakonii, službu lidem v nejširším měřítku, i politickém (aktivity směrem ven, 9): "církev je tam, kde se ujímá nejmenších, kde bojuje za pravdu a spravedlnost, za lidskou důstojnost a svobodu…" A na svou dobu prorocky mluví i o odpovědnosti za přírodu, životní prostředí (29). Tedy totéž, na co klade důraz papež František už od Evangelii Gaudium.

Hřích církve

Nejdelší kapitola; "Církev není k tomu, aby vysvětlovala věčný problém zla, ale aby přemáhala hřích." (15)

Hřích je temnou a neoddiskutovatelnou skutečností, nejen osobní, ale "všichni jsme odpovědni i za jakýsi hřích společný, který je v rozporu se smyslem celé církve". Musíme se "zříkat mrtvých institucí a forem" (srov. EG, s. 16-17).

Odpovědnost vůči církvi ukládá kritiku hříchu, ta má ale vycházet z principu agapé. "Potřebujeme teologii kritiky církve, nebo aspoň dobrá pravidla" (18). Kritika se většinou týká vedení, ale aby byla autorita silná, potřebuje dole podnětné a živé útvary – přesně o to se snaží František v synodálním procesu.

Naděje církve

"Nepřišla chvíle, abychom alespoň na čas přestali užívat slovo církev? I v evangeliích se vyskytuje toto slovo jen dvakrát…" Myslím, že je to dost prorocké, a ještě to někdy bude třeba jasně nechat zaznít. Dále pak mluví ne o církvi, ani o společnosti, ale o společenství (23).

Poslední podkapitola: Nové společenství ve starém světě. "Musíme umět říct bloudícímu světu rozhodné NE, ale ještě víc láskyplné ANO k jeho energii a úspěchům, touhám a tušením." (26) Rozlišit tyto dvě roviny je důležité i dnes, často podléháme jednostrannosti: buď úplné odmítnutí sekulárního světa, nebo úplné přijetí.

Vize budoucnosti, možná až příliš optimistická: "Naše síly jsou malé – ale přece velké. Už jednou se Bůh narodil ve chlévě, umřel na kříži a zbraně se proti němu ukázaly směšné. Křesťanství začalo jedenácti ustrašenými rybáři a jedním obráceným farizejem, Kristovým zavilým nepřítelem. Budou se opakovat zázraky? Ano, protože Bůh je s námi." (30)