On přece není Bohem mrtvých, ale živých (32. neděle v mezidobí)

06.11.2022

V kontextu války, v níž násilně umírají desítky tisíc lidí, nabývá na významu otázka posmrtného života. Ta je také hlavním tématem biblických textů v závěru liturgického roku.

A pro ty, kdo zlu nepodléhají, ale brání svou vlast a svou rodinu, nebo hájí svobodu, právo a spravedlnost kdekoli na světě, platí Pavlovo zaslíbení: "Pán je věrný: on vás bude sílit a chránit od zlého. Pán ať řídí vaše srdce k Boží lásce a k tomu, abyste byli trpěliví tak, jako byl Kristus."

Příběh bratrů Makabejských a jejich matky je příběhem obrovského hrdinství. Těžko si asi představíme, že bychom byli v současné době postaveni před podobné rozhodování. Stačí se ale podívat na východ a ocitneme se v situaci Makabejských: statisíce ruských rodin byly v posledních týdnech nuceny přestoupit Boží zákon o posvátnosti lidského života a poslat své syny bojovat do agresivní, zločinné války. Nevíme, kolik se jich vzepřelo povolávacímu rozkazu a skončili za to ve vězení, a jen tušíme, kolik jich opustilo území svého státu, aby se této povinnosti vyhnuli. Jedno i druhé je nejen rozhodnutím prostého pudu sebezáchovy, ale může být také morální volbou nezapojit se aktivně do páchání zla.

O to smutnější je prohlášení Moskevského patriarchy Kirilla, že ruští vojáci, kteří padnou ve válce proti Ukrajině, se obětují pro druhé. A tato oběť smyje všechny hříchy, kterých se dopustili. Můžeme v tom slyšet leccos: výzvu pro odsouzené zločince, aby šli bojovat; omluvu zločinů, které páchají ruští vojáci na frontě - vraždění civilistů, mučení, znásilňování, - protože to všechno jim bude odpuštěno, když položí své životy; snahu motivovat zbožné ruské hochy a jejich rodiny, aby se v případě smrti ve válce těšili na nebeskou odměnu.

Především ale jde o hrubé zneužití radostné zvěsti naší víry o posmrtném životě. Není to omyl, patriarcha Kirill jistě ví, co říká Bible a církev. Bůh nabízí odpuštění a věčnou radost těm, kdo svých hříchů litují a činí pokání. Ale Kirill nemluví o lítosti, on naopak tvrdí, že zločin je dobrý skutek. Účast v útočné válce totiž není obětí pro druhé, ale vraždou, tedy hříchem do nebe volajícím (Gn 4,10). Český Pravoslavný katechismus z roku 1950 o tom mluví velmi jasně: "Se stanoviska křesťanské víry je dovolena válka jen tehdy, když jest vedena na obranu vlasti a národa; výbojná válka je hříšná, zvláště má-li za účel podrobení jiného národa."

Když uvážíme, že za osm měsíců války zahynulo na Ukrajině víc než sto tisíc lidí (hrubý odhad počtu padlých vojáků na obou stranách a zabitých civilistů), tak otázka posmrtného života dramaticky nabývá na významu. Miliony lidí se teď ptají: proč musel zemřít zrovna můj syn / manžel / bratr / kamarád? Proč přišly o život ty stovky dětí, žen, starých lidí? Proč museli mnozí z nich před smrtí ještě vytrpět mučení či znásilnění? A jak teď budeme žít bez nich? Ti zemřelí žijí dál v našich srdcích; ale žijí skutečně? Existuje spravedlnost, která je aspoň po smrti odmění? A kdo je tím vším vinen?

To jsou srdce drásající otázky. Chtěli bychom v nich mít jasno, chtěli bychom mít aspoň nějakou jistotu: že padlí se opravdu radují v nebi s Bohem; že válka brzy vítězně skončí, a tak jejich oběť nebude zbytečná; že zločinci, kteří to vše způsobili, budou potrestáni.

Takovou jistotu nám naše víra nedává. Dává nám však naději. Příběh bratrů Makabejských ukazuje, že existují hodnoty, pro které má smysl trpět. Že ten, kdo odmítne sloužit zlu, bude možná odsouzen mocnými tohoto světa, ale o to víc zakusí láskyplnou náruč Boží. A Ježíš ve své odpovědi saduceům klade takového člověka dokonce na roveň andělům! Nemá přitom smysl se ptát, jak to bude v nebi vypadat, co tam budeme prožívat, ani koho tam potkáme a koho ne. Protože to, co je mimo dosah našeho časoprostoru, je také mimo dosah naší představivosti. Víme jen to, že v přítomnosti Boha, který je Pravda a Láska, nemůže trvale existovat bytost, která by žila lží a nenávistí. Pokud se člověk neodvrátí od svého zla ani v posledním hnutí své mysli a svého srdce, nemůže stanout před Boží tváří.

A pro ty, kdo zlu nepodléhají, ale brání svou vlast a svou rodinu, nebo hájí svobodu, právo a spravedlnost kdekoli na světě, platí Pavlovo zaslíbení: "Pán je věrný: on vás bude sílit a chránit od zlého. Pán ať řídí vaše srdce k Boží lásce a k tomu, abyste byli trpěliví tak, jako byl Kristus."