Pokoj vám!

27.05.2023

Když Ježíš navštívil učedníky po svém vzkříšení, pozdravil je slovy "Pokoj vám!" Stejně i dnes zdraví biskup Boží lid v úvodu bohoslužby: "Pokoj vám!" A dříve, než se připojíme k eucharistické hostině, přejeme si tento pokoj navzájem – každý každému.

Přání pokoje však není jen křesťanská myšlenka. Židé používají už od starozákonních dob tradiční pozdrav "Šalóm", což taky znamená "pokoj". A arabským "As-salámu alajkum" – "Pokoj vám" se běžně zdraví muslimové. Ve všech třech abrahámovských náboženstvích se tedy používá stejný pozdrav: přání pokoje.

Společné v těchto třech vyznáních je i pochopení, že nejde jen o mír, tedy jakýsi stav bez války, ale o mnohem víc: o plnost, celistvost, harmonii, o život v souladu mezi člověkem, Bohem a vesmírem; o souhrn všeho dobra a štěstí. Vytvořit pokoj v tomto smyslu je ovšem mimo lidské možnosti. Můžeme ho však získat jako dar od Boha – ať mu říkáme Jahve, Alláh, nebo Kristus.

Za opak pokoje považujeme konflikt, nenávist, násilí, úzkost, strach, a samozřejmě válku. Tedy všechno to, co nás nejen neustále obklopuje, ale co také často proniká do našich myslí a srdcí. Ježíš však přichází i dnes mezi nás, proniká přes naše často zavřené dveře a stále nám nabízí svůj pokoj. Jsme schopni ho přijmout? A nejen to: jsme schopni pokojně žít? A jsme schopni pokoj kolem sebe šířit, stejně jako ho šířil Ježíš? Chci vám nabídnout příběhy několika lidí, kteří to dokázali.

Když byl Jorge Bergoglio zvolen papežem, přepadl ho velký neklid. Ještě než se ukázal na balkónu svatopetrské baziliky, zastavil se v malé kapli a dlouho se tam modlil. Později přiznal: "Měl jsem zcela vyprázdněnou hlavu a zalila mě obrovská úzkost. Zavřel jsem oči a všechny myšlenky se vytratily. V jednu chvíli mě prostoupilo velké světlo; trvalo to okamžik, ale mně připadal velmi dlouhý." František často opakuje, že od té doby žije v hlubokém vnitřním pokoji – i když na něj doléhá řada problémů, které ten pokoj narušují.

Nedávno zemřela Dana Němcová. Setkal jsem se s ní jen jednou a dodnes si vybavuji, jaký pokoj z ní vyzařoval. Její život přitom vůbec nebyl pokojný: musela unést tragickou smrt svého nejmladšího syna i půlroční pobyt v komunistickém vězení. Lidé, kteří ji znali velmi dobře, svědčí o tom, že až do konce života měla u sebe Bibli a denně ji četla: "Ona opravdu žila evangelium, byla jím tak prodchnutá, že to pro ni bylo přirozené." (L. Heryán)

Mezi dobrovolníky, kteří navštěvují vězně, je taky muž, který se otevřeně hlásí ke své homosexuální orientaci. Když mu bylo asi dvacet let, přiznal si, po několika neúspěšných pokusech o partnerství s dívkou, že je gay. To ho přivedlo do hluboké vnitřní krize, kladl si otázky o smyslu života, o existenci Boha, myslel i na sebevraždu. Pomohla mu terapie, ale zároveň i víra, kterou postupně přijal. Pochopil, že bez ohledu na to, jak se k němu chovají lidé nebo konkrétní církev, Bůh ho miluje takového, jaký je. Tedy i s jeho sexuální orientací. Tato zkušenost mu přinesla vnitřní pokoj a později i schopnost přinášet pokoj těm, kdo žijí v nepokoji za mřížemi našich věznic.

Všichni tito lidé – a mnozí další – přijali Kristův pokoj jako dar. Díky tomu jsou schopni nejen unést náročné životní situace, ale také šířit pokoj ve svém okolí. Dopracovali se k tomu tím, že uvěřili, že je Bůh miluje a v každém okamžiku je doprovází. A v této víře se každý den utvrzují: rozhovorem s Bohem, rozjímáním Božího slova, uvědomělým vnímáním jeho přítomnosti.

Možná si teď říkáte: tak bych chtěl žít taky – ale mně se to nedaří! Často prožívám úzkost a strach, stále se dostávám do konfliktů s lidmi… Rád bych vás vyzval: Neztrácejte naději! Učedníkům trvalo ještě padesát dní, než ten pokoj opravdu zakusili; ty tři osobnosti, o nichž jsem mluvil, ke svému skutečnému pokoji dozrávaly řadu let. Věřím, že ježíš přichází ke každému z nás se svým darem i posláním: "Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás."