Zrozeni z Boha

Pokud jste někdy navštívili ruiny antického Efezu, dáte mně jistě za pravdu, že to bylo na svou dobu obrovské město a že bylo nabité bohatstvím a uměleckou tvorbou jako málokteré jiné. Říká se, že v dobách rozkvětu římské říše to bylo druhé největší a nejvýznamnější město hned po Římu. Efez byl také významným náboženským střediskem, hlavním místem úcty bohyně Artemis.

A právě v tomto městě byl po mnoho let představeným křesťanské obce apoštol Jan: jako episkopos metropole měl pravomoc i nad dalšími křesťanskými obcemi v regionu (Malé Asii); jako poslední žijící z apoštolů měl obrovskou přirozenou autoritu v celé církvi. Z této pozice psal také svoje tři listy, někdy mezi rokem 90 a 95, tedy ve věku kolem 80 let. Jeho vyjadřování bylo už v době, kdy psal své evangelium, symbolické a mystické, a s věkem se tento styl prohluboval – vrcholí v jeho poslední knize Apokalypse. Často používá protiklady: světlo – tma, pravda – lež, láska – nenávist, život – smrt…

V dnešním úryvku nám Jan nabízí prostou logickou úvahu: Bůh je zdrojem všeho pozitivního, tedy pravdy, lásky, světla, života. Kdo je zrozen z Boha, ten je na tyto hodnoty napojen a spontánně je předává dál ("jeho přikázání nejsou těžká"); Jan už zde nemluví o těch, kdo z Boha zrozeni nejsou. Klíčová otázka: co znamená "být narozen z Boha"?

• Z pohledu současné církve být pokřtěn: ale víme, kolik je pokřtěných, kteří ze svého křtu vůbec nežijí, a naopak nepokřtěných, kteří jsou na Boha niterně napojeni. Křest je svátostí, v níž se Bůh člověku nabízí, ale nezajišťuje, že se člověk skutečně z Boha zrodí.
• Z pohledu Janova víra, že Ježíš je Mesiáš (první věta): ten, kdo osobně, bytostně uvěřil, že Ježíš je Syn Boží, má spontánní tendenci mluvit s ním, žít s ním, učit se od něj, jednat tak jako on; konfrontovat každý svůj skutek s ním – jak by se na mém místě zachoval Ježíš? To se týká křesťanů – ale znamená to, že lidé, kteří výslovně nevyznávají víru v Ježíše jako mesiáše, nemohou být zrozeni z Boha?
• Můžeme to vidět i z druhé strany: ten, kdo plní Boží přikázání, dosvědčuje, že je zrozen z Boha. Takových lidí máme dost mezi sebou. Dnes se i po historických zkušenostech nemůžeme spokojit s jednoduchým dělením lidi na křesťany a ty druhé. Stále víc je aktuální dělení na ty, kteří mají jakýsi smysl pro lásku, pravdu, odpovědnost, solidaritu…, tedy kteří myslí nejen na sebe, ale i na druhé – a na ty, kteří myslí a žijí jen sami pro sebe. Ti první jsou zrozeni z Boha – ti druzí ne.

Propojit dohromady tyto tři prvky: křest, víru a život. To je to, co žádá apoštol, a o co se celý život pokoušíme. Ať se nám to daří!