Má smysl šířit křesťanskou víru, když máme úctu i k jiným duchovním směrům? Může být ještě křesťanství věrohodné, když způsobilo tolik zla?

16. října uplynulo 46 let od zvolení Karola Wojtyly papežem. Velmi dobře si pamatuju ten 16. říjen 1978. Byl jsem v semináři v Litoměřicích, kde jsme měli přísně zakázáno poslouchat vatikánský rozhlas. Seděli jsme na pokoji a s napětím poslouchali vatikánský rozhlas. Zrovna když mělo dojít k vyhlášení, přišel vicerektor, který nás měl kontrolovat....

Kamarádi, kteří organizují setkání manželů, mi vyprávěli, že na Slovensku musí každá přednáška laiků (o manželství, rodině, výchově…) předem projít kontrolou církví pověřeného kněze; tedy cenzora. Přitom jde o laická témata, se kterými celibátní kněží nemají zkušenost; a ti přednášející mají časti i vystudovanou teologii. Arogance moci? O zneužití...

Rakouský časopis Kirche in přinesl informaci, že volební program Donalda Trumpa tvoří experti z prostředí konzervativních evangelikálů nebo z podobně konzervativního katolicismu. Někteří patří k organizaci Opus Dei, která podporovala třeba generála Franca ve Španělsku nebo Augusta Pinocheta v Chile. V církvi získala velký vliv za papeže Jana Pavla...

Synoda řeší spoustu důležitých otázek. V pozadí však stojí strach ze ztráty moci.

Ve většině povolání se dnes požaduje celoživotní vzdělávání. Vzhledem k rychlému rozvoji všech oborů je to naprosto nutné. A platí to i v církvi.

Svět i církev je v krizi. Přitom víme, co je třeba dělat. Ale neděláme to.

Pro pochopení současné mládeže je třeba vnímat, čím se mladí lidé odlišují od starších generací. Pokusil jsem se o to ve své knížce ZTRACENÁ GENERACE? z roku 2005. Zde je jedno z témat, jimiž jsem se zabýval.

Kázání ke slavnosti sv. Václava z roku 2014: potřebujeme moudré vládce. Ale i každý z nás nese svůj díl odpovědnosti na životě společnosti.