Jedním z našich velkých úkolů je znovu objevit jádro víry, a nelpět tolik na věcech, které nejsou podstatné.

Advent je čas naděje. Dnes ale tu naději často ztrácíme: při pohledu na klimatickou krizi, autoritářskou politiku nebo rozdělení v církvi. Není náhodou, že papež František zvolil pro Jubilejní rok 2025 heslo Poutníci naděje.

Mnoha lidem účast na bohoslužbách nic neříká. Dá se s tím něco dělat?

Úvodní slovo v adventním čísle líšeňského farního časopisu Kukátko.

Redaktorka líšeňského farního časopisu Kukátko mně poslala pár otázek, abych se představil zdejší farnosti. Tady je výsledek.

Nevím, jak vám, ale mně ta představa Krista Krále nesedí. Asi víte, že tento svátek zavedl Pius XI. v roce 1925 jako reakci na podle něj nebezpečný "laicismus", tedy odloučení náboženství a církve od státní moci.

Křesťanství po staletí kladlo větší důraz na poslušnost než na odpovědnost. To je nebezpečné.

Vždycky před závěrem církevního roku čteme Ježíšovu eschatologickou řeč, letos tu Markovu. Pár veršů před dnešním úryvkem najedeme předpověď válek a hrůz: "Až uslyšíte válečný ryk a zvěsti o válkách, nelekejte se! Musí to být, ale to ještě nebude konec. Povstane národ proti národu a království proti království, v mnohých krajinách budou...

Jak to, že je tak snadné namluvit lež milionům lidí, a oni jí uvěří? Dá se tomu zabránit?