ADVENT je o naději. A také o čekání. Někdy trvá dlouho, než se člověk dopracuje k nějakému rozhodnutí. Týdny, měsíce, roky. Stejně tak trvá dlouho, než se k něčemu dopracuje skupina lidí, národ, církev. Roky, desítky, stovky i tisíce let. Když k tomu ale nakonec dojde, tak můžou být výsledky úplně jiné, než se čekalo:
Na pohřbu kardinála Duky řekl arcibiskup Graubner mimo jiné toto: "Dnešní jednostranné zdůrazňování Boží lásky a milosrdenství zatlačilo do pozadí skutečnost hříchu a zla, vedlo k upuštění od zpovědní praxe a někteří přestali počítat i s peklem. Přišli jsme o Boží majestát, moc a velkolepou vznešenost."
V neděli v pořadu Krédo na ČRo Vltava jsme sei povídali s redaktorem Matějem Senftem a historikem Tomášem Petráčkem o papeži Lvu XIV. Vážím si toho, že jsem byl přizván do takové společnosti. Matěj nám kladl dobře promyšlené otýzky, s Tomášem jsme se navzájem doplňovali. Nový papež je jiný než František. Snaží se o vstřícnost k různým názorovým...
Svátek Krista Krále byl zaveden encyklikou Pia XI. Quas primas z 11. prosince 1925. Papež v ní konstatuje, že Ježíš je králem nejen každého člověka, ale také každého lidského zřízení, tedy i státu. Pak vyslovuje několik požadavků církve na stát:
Třetí část vzpomínek, tentokrát o národnostních otázkách: Češi a Němci, Češi a Slováci...
Na stěně kaple ve Vazební věznici v Teplicích je freska Ježíše a dvou lotrů na kříži v životní velikosti. Setkával jsem se tam s pachateli, kteří trpěli výčitkami svědomí, byli přesvědčeni, že se svým pocitem viny nemohou žít, nevěřili, že by jim mohl kdokoliv – člověk nebo Bůh – odpustit.
