Pokud vnímáme Ježíšovo vzkříšené tělo jako zář věčného světla, která proniká celý vesmír, a zároveň jako osobu, která nás bezmezně miluje, pak můžeme mít jistotu, že to zlo, temnota a beznaděj, ve které se potácí náš svět, nebude mít poslední slovo.

V Matoušově velikonoční zprávě hrají hlavní roli ženy. To je v rámci tehdejší patriarchální společnosti překvapující, zvláště když vezmeme v úvahu klíčový význam této události z hlediska křesťanského zvěstování.

V poslední části komentáře nabízí hlavní představený několik pastoračních návrhů, které mohou být předmětem studia a diskuse v různých skupinách salesiánské rodiny. Jsou úzce spojeny s Božím slovem. Vzhledem k jejich aktuálnosti a naléhavosti je uvádím v plném znění.

Ježíš proměnil chléb ve své tělo a víno ve svou krev. A také umyl nohy apoštolům. Toto gesto pokorné lásky naplňujeme i dnes:

Dopoledne na Zelený čtvrtek se koná v našich katedrálách Missa chrismatis. Biskup při ní žehná oleje, které se budou používat po při udělování svátostí. Zároveň kněží z celé diecéze obnovují závazky, které na sebe přijali při kněžském svěcení. Biskup se jich ptá:

Máme mnoho důvodů k sebereflexi a k pokání, nejen jako jednotlivci, ale i jako společenství, jako církev. Vědomí vlastní viny a zkušenost Božího milosrdenství nás může vnitřně proměnit.

Jidáš Ježíše zradil, Petr ho zapřel, dalších devět apoštolů uteklo. Pod křížem zůstal jedině Jan, Ježíšova matka Maria a další ženy. Kde jsem já, když Ježíš visí na kříži všech válek, lží a zneužívání v dnešním světě?

Základním ekonomickým ukazatelem je hrubý domácí produkt (HDP). Když roste, je všechno v pořádku. Když neroste či dokonce klesá, je to znamení krize. Vede však ekonomický růst vždy ke zvýšení kvality života? Nebo by bylo možné nerůst a přitom žít lépe?