Někteří křesťané si stále myslí, že kněží a církev by se vůbec neměli zabývat politickými tématy. Proto sem dávám text mého otce Cyrila z roku 2012, kde na tuto otázku jasně a srozumitelně odpovídá.

Můj otec Cyril byl jedním z prvních znalců a propagátorů sociální nauky církve u nás. Nabízím text jeho příspěvku, který pronesl na druhém zasedánní plenárního sněmu české katolické církve na Velehradě v červenci 2005.

Velkolepé lidstvo stvořené Bohem dnes stojí před rozhodující volbou: postavit novou babylonskou věž, nebo vybudovat město, kde Bůh a lidstvo žijí společně. (Lev XIV.)

Je třeba překonat model, který aplikuje abstraktní principy na konkrétní životní situace. Je třeba znovu objevit kruhovou souvislost mezi teorií a praxí, myšlením a zkušeností.

Salesiánská rodina je pestrá: lidé zasvěcení Bohu, žijící v komunitách, ale i bez komunit; laici – muži i ženy, žijící v rodinách, ale i bez rodin; lidé pracující uvnitř církve, ale i v civilním světě. Všichni tvoříme jedno velké hnutí, vycházející z charismatu Dona Boska.

Těším se na festival Meeting Brno. Těším se, že tady potkám spoustu Němců, kteří u nás kdysi žili, ve zlém jsme se rozešli a teď se můžeme opět setkat jako přátelé.

Skutky popisují skupinu učedníků v čase očekávání, nejistoty, přípravy… Měli za sebou hektické a těžko pochopitelné události Ježíšova života, zázraků, učení, smrti, vzkříšení – a teď tušili, že ještě něco přijde, ale netušili, co to bude. A tak strávili deset dní spolu – jednomyslně, na modlitbách. Nic nedělali, jen byli spolu a modlili se....

Salesiáni spolupracovníci slaví 150 let. Dnes můžou právě přispět k tomu, aby Don Bosko žil i tam, kde už nebudou salesiáni řeholníci.

Občas potkáváme lidi, kteří sice nevěří, ale upřímně je zajímá, čemu a proč vlastně věříme. Rozhovor s nimi může obohatit obě strany. My se zbavíme předsudků vůči nim, oni naopak můžou naši zkušenost víry konfrontovat se svými nejhlubšími životními otázkami.