Prožíváme krizi celibátních povolání: nás salesiánů a salesiánek, kteří jsme se odevzdali Bohu v řeholním zasvěcení, je stále méně. Stárneme, ubývá nám sil. Modlíme se za nová povolání. Snažíme se motivovat mladé lidi, aby se k nám přidali. Možná se to podaří. Ale možná ne, možná nám chce Bůh ukázat jinou cestu.

V našem světě vládne čím dál víc lidí, kteří ukazují nízkost duše a rozhledu. Jako křesťan k tomu nemůžu mlčet. I veřejný život a odpovědnost za něj je součástí mé víry.

Slovenské Katolícke noviny - oficiální církevní periodikum, ekvivalent našeho Kat. týdeníku. Velikonoční dvojčíslo, 64 stran, poloviční formát.

Pokud vnímáme Ježíšovo vzkříšené tělo jako zář věčného světla, která proniká celý vesmír, a zároveň jako osobu, která nás bezmezně miluje, pak můžeme mít jistotu, že to zlo, temnota a beznaděj, ve které se potácí náš svět, nebude mít poslední slovo.

V Matoušově velikonoční zprávě hrají hlavní roli ženy. To je v rámci tehdejší patriarchální společnosti překvapující, zvláště když vezmeme v úvahu klíčový význam této události z hlediska křesťanského zvěstování.

V poslední části komentáře nabízí hlavní představený několik pastoračních návrhů, které mohou být předmětem studia a diskuse v různých skupinách salesiánské rodiny. Jsou úzce spojeny s Božím slovem. Vzhledem k jejich aktuálnosti a naléhavosti je uvádím v plném znění.

Ježíš proměnil chléb ve své tělo a víno ve svou krev. A také umyl nohy apoštolům. Toto gesto pokorné lásky naplňujeme i dnes:

Dopoledne na Zelený čtvrtek se koná v našich katedrálách Missa chrismatis. Biskup při ní žehná oleje, které se budou používat po při udělování svátostí. Zároveň kněží z celé diecéze obnovují závazky, které na sebe přijali při kněžském svěcení. Biskup se jich ptá: