Advent je o naději

ADVENT je o naději. A také o čekání. Někdy trvá dlouho, než se člověk dopracuje k nějakému rozhodnutí. Týdny, měsíce, roky. Stejně tak trvá dlouho, než se k něčemu dopracuje skupina lidí, národ, církev. Roky, desítky, stovky i tisíce let. Když k tomu ale nakonec dojde, tak můžou být výsledky úplně jiné, než se čekalo:

--- Čtyřicet let putovali Izraelité pouští, než dorazili do zaslíbené země. Ale ani tam nežili v pokoji a hojnosti. Neustále s někým válčili, často smlouvu s Bohem porušovali.

--- Na svého Mesiáše čekali víc než tisíc let. A když konečně přišel, tak ho zabili.

--- První křesťané tři sta let čekali na svobodu. Ale když ji dostali, tak se spojili se státem a začali utlačovat jiné.

--- Náš národ putoval čtyřicet let pouští komunismu. A když jsme se dočkali svobody, neumíme v ní žít. Stále mnozí z nás volí raději lež a konflikt než pravdu a lásku. 

Ralf Dahrendorf kdysi napsal, že nový politický systém lze ustavit za šest měsíců, k transformaci ekonomiky je potřeba šest let a budování občanské společnosti bude trvat šedesát let. Tenkrát se mně to zdálo příliš slouho. Teď už chápu, že to tak je.

Advent – čekání na Ježíška trvá jen čtyři týdny. A když se pak Ježíšek skutečně narodí, tak si toho mnozí ani nevšimnou. Jenže teprve tehdy, až si toho všimneme, až poznáme, že Bůh je skutečně mezi námi, se všechny ty naděje začnou naplňovat.