Bolest a štěstí (24. n. v mezidobí)

Je možné prožívat bolest a zároveň štěstí?

Prorok i Ježíš mluví o kříži; toho se křesťanství drželo zvláště v některých historických obdobích, kdy se dobrovolně přijaté utrpení považovalo za nejvyšší projev víry. Ježíš ale jindy mluví o tom, že jeho břemeno je lehké, a sám ho mnoha lidem ulehčuje – uzdravuje, křísí mrtvé, množí chleba, proměňuje vodu ve víno… Současné hnutí víry, k němuž se hlásí některé evangelikální církve, dokonce říká, že člověk, který skutečně věří, nemůže trpět. Musí být zdravý, bohatý a šťastný; a pokud se tak necítí, je to důkaz jeho malé víry. Ale co potom znamená ono "vezmi svůj kříž"? Jak to jde dohromady?

V rodině mých přátel se kdysi narodilo dítě s mentálním i tělesným postižením. Rodiče ho milovali, a i když jim přinášelo velkou zátěž a velké utrpení, tvrdili, že je zároveň jejich největším požehnáním. Všichni členové rodiny v péči o něj dozrávali v moudřejší lidi. Ano, bolest – a ZÁROVEŇ štěstí. Jak říkal Don Bosko: Nemusíte si vymýšlet oběti – jen dělejte věrně to, co dělat máte, a s křížem se nepochybně setkáte.

Ano, ber na sebe svůj kříž, ale ne proto, aby sis přidělával bolest, ale abys byl šťastný ty i tvoji bližní!

Buddhismus na to má jinou metodu: vyhnout se strastem tak, že na sebe mentálně nenecháme nic negativního – ale taky nic pozitivního – působit, že budeme "nad věcí". Ano, jistě to mnoha lidem pomáhá. Ale znamená to zříct se jak bolesti, tak i radosti. Křesťanství nabízí jinou cestu: chce člověku dopřát užít si vrcholy radosti a štěstí – ale to není možné jinak, než v kontrastu k hlubinám bolesti a neštěstí. Symbolicky to znázorňuje osobní historie Ježíšova: nejhlubší bolest v podobě smrti na kříži – a největší, nekonečná, extatická radost ve zmrtvýchvstání.

Ve středu uplynulo 20 let od tragické smrti Ladislava Kubíčka. V jeho životopise najdeme spoustu situací, kdy se kvůli službě lidem obětoval, měl velmi přísný denní řád, střídmě se stravoval – a to vše ne proto, že chtěl předvádět nějakou dokonalost, ale že chtěl vydat maximum těm, kterým v životě pomáhal. Přitom se však taky uměl vrchovatě radovat, byl veselý, vtipný. Vyvrcholilo to jeho tragickou smrtí – a zároveň radostí u Boha. Paní doktorka Svatošová říká, že už během přijímání telefonické zprávy o jeho násilné smrti slyšela jeho klidný, hlas: "Nic se neboj, teprve teď to pořádně roztočíme." Bolest tohoto kněze, přináší plody – mimo jiné – v další životní cestě jeho vrahů, která není snadná, ale je na ní znát vedení Božího Ducha.

Ano, ber na sebe svůj kříž, ale ne proto, aby sis přidělával bolest, ale abys byl šťastný ty i tvoji bližní!