Bůh je dobrý

Celá Bible mluví o tom, že Bůh je dobrý. Svět, který stvořil, je dobrý. Bůh chce, aby v něm vládlo dobro, aby všichni lidé byli navěky šťastní. A tento Bůh by měl spáchat zločin? Odsoudit nevinného člověka k věčnému trestu? Ne, dobrý Bůh nedělá zlo.

Minulý týden mně volala žena, maminka dvou malých dětí, že se bojí o jejich věčnou spásu. Že chtěla mít velkou rodinu, ale teď považuje za nemorální rodit další děti, protože by je vystavila reálnému nebezpečí, že budou navěky trpět v pekle. Prý to tak plyne z Ježíšových slov, na která ji upozornil nějaký kněz ve svém videu.

To je vážná věc. Napsal jsem jí, že nevím, co může být tak strašným hříchem, aby to mělo tak strašné následky. A ona odpověděla, že "podle učení církve tak strašné následky nečekají lidi, co se provinili strašným hříchem. Ale čekají ty, kdo i když měli možnost se o Ježíši dozvědět, neuvěřili a od víry odpadli. Takových lidí znám dost – třeba mého vlastního bratra. V dospělosti mu přestalo dávat smysl chodit do kostela, jako mnoha dalším. Z našeho pohledu jsou to pořád dobří lidé. Ale od Ježíše i z učení církve vychází, že být dobrý člověk pro spásu nestačí. Takže co je budoucností pro moje potenciální dítě, pokud od víry i přes všechnu naši snahu odpadne? Pokud věříme učení církve včetně učení o pekle, je nemorální přivést někoho na svět a takové možnosti ho vystavit, když víme, v jak porušeném a ateistickém světě bude vyrůstat. Je mi z toho velmi smutno."

Až teď jsem pochopil, že ta maminka má na mysli Ježíšovu větu: "Kdo neuvěří, bude odsouzen." (Mk 16,16) Jenže tohle řekl Ježíš jen jednou. Ale třeba v podobenství o posledním soudu vůbec nemluví o víře, za jediné kritérium pro věčný život považuje lásku k bližnímu. Na to navazuje i dnešní církev, když přiznává možnost spásy těm, kteří "nedošli k výslovnému uznání Boha, ale snaží se o dobrý život, snaží se plnit Boží vůli, jak ji poznávají z hlasu svědomí." (LG 16)

Jak tedy máme rozumět té větě "Kdo neuvěří, bude odsouzen"? Kdo má být ten, "kdo neuvěří"? Člověk, který slyšel něco o Bohu, ale nerozuměl tomu? Ten, komu prezentovali víru lidé, k nimž neměl důvěru? Ten, kdo přestal chodit do kostela, protože mu to nedávalo smysl? Ten by měl být odsouzen k nekonečnému trápení, i když byl jinak dobrým člověkem? Ne, pod těmi Ježíšovými slovy si umím představit snad jen toho, kdo sám na sobě zakusil Boží lásku, a přesto ji svévolně odmítl. A rozhodl se jít cestou zla, nenávisti, lži.

Na to mně ta maminka odpověděla: "ano, s tím souzním a chci tomu věřit. Ale je to pouze jeden výklad. Můžu mu věřit natolik, abych riskovala věčnost další osoby? Když nevím určitě, jak a za co může člověk strávit věčnost v utrpení, to ví jen Bůh, na kterého máte i vy kněží tak rozdílné pohledy."

Nevím, jestli si opravdu nějaký kněz myslí, že Bůh posílá nevinné lidi do věčného zavržení. Snad ne, ale ta žena to tak pochopila. Tak jsem jí odpověděl, že Bible přece od začátku do konce říká, že Bůh je dobrý. Svět, který stvořil, je dobrý. Bůh chce, aby v něm vládlo dobro, aby všichni lidé byli navěky šťastní. A tento Bůh by měl spáchat zločin? Odsoudit nevinného člověka k věčnému trestu? To znamená, že ty miliony lidí, kteří často prožívají utrpení, kteří jsou často obětavější, statečnější, pravdivější než mnozí z nás, by měli být potrestáni věčným trestem jen za to, že nenašli, nebo ztratili víru v Krista? Tak malicherný, tak žárlivý, tak nespravedlivý je ten Bůh? Ne, dobrý Bůh nedělá zlo. Křesťan nemůže věřit v tak zlého a krutého Boha. To není jen jeden z možných výkladů. Myslím, že to je jediný výklad, který Bible připouští, pokud nevytrháváme citáty z kontextu.

Ještě přečtu posledních pár vět od té maminky: "Kdyby Bůh na věky věků nechal trpět někoho, komu by se ani nedal poznat, tak by On sám byl nespravedlivý, že? A to nemůže být pravda, protože věříme, že i náš smysl pro spravedlnost a morální zásady máme vlastně od Něj, je to tak?"

Ano, je to tak. Bůh je dobrý. Jenže v běžném životě to často nevnímáme. Právě proto jsme prožili tento rok jako poutníci naděje. Tak bych se s vámi chtěl v závěru toho roku podělit o svou zkušenost, že Bůh je skutečně dobrý. A že je s námi. Že je zdrojem naší naděje.

Chci dodat naději vám, kdo prožíváte těžké osobní situace – krizi manželství, rozvod, obavy o budoucnost vašich dětí; úraz, těžkou nemoc, úmrtí blízkého člověka. A mnoho dalšího. Zdá se vám to neřešitelné, nemůžete spát. Máte dojem, že vám nikdo nerozumí, že se od vás lidé odvrací. Bůh je daleko, modlitba nepomáhá. Možná právě procházíte temným tunelem, ale na jeho konci se ukáže světlo. Možná někde blízko vás existuje člověk, který by vám rozuměl, kdyby o vaší bolesti věděl. Možná už má Bůh připravené řešení, které jen pomalu odhalujete. Ale on vás v tom nenechá, protože Bůh je dobrý.

Chci dodat naději vám, kdo jste zneužívaní – sexuálně, fyzicky nebo psychicky. Od svého manžela, příbuzného, učitele, nebo třeba od kněze. Velmi zraňující je i duchovní zneužívání – když se někdo staví do role Boha a sděluje vám, jaká je jeho vůle. A vy pak máte výčitky, že děláte všechno špatně. Přitom vy neděláte nic špatného, to ti, kdo vás zneužívají, páchají zlo. Nebojte se jít se svou zkušeností na světlo! Dnes už najdete instituce, které vám pomůžou. Hlavně nevěřte těm, kdo vám říkají, že to máte vydržet, že se musíte obětovat, že je to úkon víry! Ne, úkonem víry je vzepřít se proti zlu. Protože Bůh je dobrý.

Chci dodat naději vám, kdo jste nešťastní ze současného stavu naší církve, kdo trpíte, když vidíte, co dělají a říkají někteří její představitelé. Ale Bůh stále vede svůj lid. Za názory už církev nikoho neupaluje. Můžeme svobodně mluvit o synodalitě, o právech žen, o vstřícnosti k rozvedeným, můžeme žít etiku odpovědnosti a odmítnout etiku slepé poslušnosti. Můžeme vytvářet takovou církev, o jaké věříme, že by ji chtěl ježíš Kristus. A ono se to daří. Přibývá lidí a míst, kde taková církev už teď žije. Všichni se do toho můžeme zapojit. Bohu díky za to.

Chci dodat naději vám, kdo přestáváte sledovat zprávy, protože nemůžete unést, jak se svět vrací k tomu, k čemu jsme se nikdy vracet nechtěli: k válkám, nadvládě velmocí, autoritářským vůdcům, k diskriminaci lidí jiného názoru, jiné národnosti, jiného náboženství. Nevíme, kam až to dojde. Ale zažili jsme komunismus a víme, že i v totalitním režimu lze důstojně žít, zachovat si svou víru a své hodnoty. Vždycky se můžeme postavit na stranu pravdy a dobra. A každá válka i totalita někdy skončí. Protože Bůh vládne dějinám. A Bůh je dobrý.

Nakonec chci dodat naději vám, koho trápí to rozdělení kvůli odlišným názorům na politiku nebo víru. Bolí nás to, nabourává to naše vztahy. Přitom všichni hledáme pravdu. Jen jsme na té cestě každý jinde. Tak proč bychom se nemohli ve vzájemné úctě respektovat? Ti, kdo se považují za majitele pravdy, jsou vždycky nebezpeční. Protože odsuzují a pronásledují ty, kdo s nimi nesouhlasí. Bůh to nedělá. Bůh má úctu ke každému člověku, protože Bůh je dobrý.

V jednom kresleném vtipu jsou dvě brány s velkými nápisy: nevyhovující pravda – tam se nikdo nehrne; a uklidňující lež – tam je dlouhá fronta. Ale já myslím, že existuje ještě třetí možnost: uklidňující pravda. To je evangelium – radostná zpráva o tom, že Bůh je dobrý.