Cesta do církve je dlouhá
08.06.2022
VZ měl za sebou dlouhou kriminální kariéru. Patřil mezi typ pachatelů, kteří se od dětství pohybovali v násilnickém prostředí, pozornost a autoritu si vždy získávali fyzickou silou a za normální způsob mezilidské komunikace považovali lež, podvody a lstivost. Ve věznici prožil nejen konverzi, ale prošel celým procesem přiznání viny, kajícnosti, pokání a změny smýšlení. Sám se rozhodl, že křest přijme až na svobodě.
Po propuštění mu kaplan zajistil kontakt s katolickým farářem v místě jeho bydliště. Začal k němu chodit na přípravu, ale po dvou setkáních skončil. Pod vlivem nové partnerky, která se hlásila k buddhismu, se odvrátil od křesťanství a další rok zkoušel východní duchovní cestu. Po rozchodu s touto ženou chtěl navázat na přerušený katechumenát; farář, s nímž si původně neporozuměl, ho odkázal na svého kaplana, ale ani s ním netrvala spolupráce dlouho. VZ však mezitím našel zajímavou práci i novou partnerku, s níž si rozuměl a která byla nevěřící, a rozhodl se, že s křesťanstvím skončí. Později se ale setkal s kamarádem, který ho pozval do společenství evangelické církve (ČCE); zájem o víru se v něm znovu probudil a našel tam i duchovního, s nímž si porozuměl a který dokončil jeho přípravu ke křtu. Pokřtěn byl necelých pět let po svém propuštění z vězení.