Co by dělal Ježíš dnes?
Ježíš prožíval Boha jako Tajemství a Sílu lásky, do které se cítil tak hluboce ponořen, že nemohl dělat nic jiného, než to projevovat ve svých postojích a činech a milovat stejně jako Bůh, který v něm přebýval.
Přečtu vám příběh od Anthonyho de Mella:
- "Obžalovaný," začal velký inkvizitor, "jsi obviněn z toho, že jsi naváděl lidi, aby porušovali zákony, tradice a zvyklosti našeho svatého náboženství. Přiznáváš se ke svému činu?"
- "Přiznávám, Ctihodnosti."
- "Dále jsi obviněn z vyhledávání společnosti kacířů, prodejných ženštin, vyvrhelů, vyděračských výběrčích daní, koloniálních zotročovatelů našeho národa – zkrátka všech exkomunikovaných. Přiznáváš se k tomu?"
- "Přiznávám, Ctihodnosti."
- "Poslední obvinění tě označuje za osobu, která upravuje, mění a zpochybňuje svaté články naší víry. Přiznáváš se?"
- "Ano, Ctihodnosti."
- "Jak se jmenuješ, obžalovaný?"
- "Ježíš Kristus, Ctihodnosti."
Myslím, že to docela dobře vystihuje tu zásadní změnu, kterou Ježíš přinesl. Dost jsem o tom teď přemýšlel, protože mě bratři pallotini ve Slavkovicích požádali, abych si na jejich kongres připravil úvahu o tom, co by dělal Ježíš dnes. Jistě, my to nemůžeme vědět, ale možná stojí za to o tom přemýšlet. Vycházel jsem samozřejmě z evangelia, ale berte to jako můj osobní, tedy hodně subjektivní pohled.
Ježíš byl až do třiceti let vesnický řemeslník – tesař, truhlář, tedy člověk manuálně pracující, možná s vlastní firmou, dělal zakázky pro lidi v okolí – cokoli ze dřeva, včetně stavby domů. I dnes by byl třeba řemeslník, ale možná taky, technik, ajťák, stavař, projektant; možná by si založil vlastní firmu; asi by měl spíš technické vzdělání než humanitní. A byl by oblíbený pro svou zručnost, spolehlivost a férové jednání.
Ježíš asi nebyl nějaký génius od narození, spíš byl normální dítě, a své poslání i svou božskou identitu teprve postupně objevoval. Takže dnes by to byl běžný věřící kluk, který by ale hodně o své víře přemýšlel, lecčemu by nerozuměl nebo s tím nesouhlasil, rád by o tom diskutoval. Možná by prošel obdobím pochybností a hledání, oslovila by ho nejenom Bible, ale taky esoterika, buddhismus, meditační techniky. Snažil by se být v kontaktu s Bohem, hledat vlastní duchovní zdroje. A postupně by si vytvářel svůj osobní názor na duchovní věci.
No a zhruba od třiceti let by to začal taky veřejně sdílet – při setkáních s lidmi, přednáškách, veřejných debatách, ale taky v médiích a na sociálních sítích. Stal by se z něj YouTuber, influencer. A dával by dohromady lidi, kteří vidí věci podobně, možná by založil nějaké duchovní centrum ve stylu Kolína nebo Fortny. Protože Ježíš, jak o něm mluví evangelia, byl společenský člověk, týmový hráč, ne sólista – i když samozřejmě v některých chvílích zůstával sám. Nebyl nějaký guru, který vychovává své dokonalé následovníky. Ale vytvářel partu obyčejných, nedokonalých lidí.
Uměl využívat synergii, skupinovou dynamiku. A taky propojovat lidi a skupiny velmi odlišné. Což je v dnešním rozděleném světě zvlášť důležitá schopnost. Protože základní metodou autoritářů je rozdělení: Rozděl a panuj! To neznamená, že Ježíš neměl nepřátele. I dnes by je měl, i mezi zbožnými katolíky. Ale přesto by se pořád snažil lidi spojovat, ne rozdělovat. Určitě by měl radost ze synodálního procesu a všemi silami by ho rozvíjel a podporoval.
Ale pojďme k tomu hlavnímu: o čem by dnes Ježíš mluvil, co by říkal tak převratného, že by to oslovilo i lidi, kteří nemají nic společného s církví? Nejspíš by rozvíjel lidskou duchovnost, spiritualitu, bez závislosti na nějakém náboženském systému. Dá se to poznat z toho, jak vnímal Boha, jak mluvil o Bohu. Bruno Mori říká, že "Bůh Ježíšův je duší a nejhlubší podstatou všeho. Vše, co existuje, prostupuje svou energií a svým duchem lásky. Bůh Ježíšův nikoho nesoudí a každého vítá s otevřenou náručí. Bůh Ježíše chce štěstí všech; nenávidí utrpení a zlo. A k tomuto Bohu má přímý přístup každý, bez jakéhokoli prostředníka. Ježíš prožíval Boha jako Tajemství a Sílu lásky, do které se cítil tak hluboce ponořen, že nemohl dělat nic jiného, než to projevovat ve svých postojích a činech a milovat stejně jako Bůh, který v něm přebýval."
S tím souvisí modlitba – Ježíš by se i dnes obracel ke svému Otci v tichém důvěrném setkání, nešlo by mu o slova, ale o touhu, o vztah, o naladění srdce. Když vidím to množství slov, která k Bohu vysíláme, a myslíme si čím víc, tím líp…, tak hned slyším Ježíše, jak říká: "Když se modlíte, nebuďte povídaví jako pohané. Ti si totiž myslí, že budou vyslyšeni pro množství slov." (Mt 6,7)
Ještě jedna věc mě fascinuje: Ježíš se dožil jen 33 let – měl tedy mentalitu mladých lidí, ne starých mužů, jací dnes vedou církev i světovou politiku. A mladí lidé jsou velmi otevření, upřímní, autentičtí, bytostně jim vadí nepravdivost, manipulace, autoritářství. Takže i tím by Ježíš lidi přitahoval. A taky tím, že by nehlásal jasné, hotové pravdy, kterým se musí věřit, ale spíš by mluvil v obrazech, příbězích, ptal by se a diskutoval, a taky by mlčel a naslouchal.
Ježíš taky navazoval hluboké přátelské vztahy – se svými učedníky, dokonce i se ženami. Třeba Lazar a jeho sestry, nebo Jan, učedník, kterého Ježíš miloval, nebo Magdalena… Taková ta odtažitost některých kněží a biskupů, kteří se bojí lidí, bojí se blízkosti, do které by museli něco investovat… to mu bylo cizí. I dnes by Ježíš navazoval blízké, přátelské vztahy s muži i se ženami. Protože ty jsou naprosto zásadní pro zdravý lidský vývoj. Zajímavým příkladem může být papež Jan Pavel II., který žil mnoho let v důvěrném přátelství s jednou polskou filozofkou. Seznámil se s ní jako biskup v Krakově, ona žila v Americe, ale až do konce jeho života ho navštěvovala a vyměnili si spoustu velmi osobních, důvěrných dopisů. A přitom to neznamená, že by Wojtyla porušil svůj slib celibátu.
Ježíš by dnes asi oslovoval lidi i svým vztahem k těm nejposlednějším. Bavil by se s bezdomovci, narkomany, migranty, chodil by do vězení a do nemocnic, všímal by si matek samoživitelek, pomáhal by lidem rozvedeným, měl by úctu k LGBT komunitě. Možná by si nechal do občanky napsat romskou národnost, jak to kdysi udělal František Lízna.
A ještě zázraky: Ježíš uzdravoval lidi, rozmnožoval jídlo a pití, a tak potvrzoval, že je s ním Bůh. Možná by to dělal i dnes, ale asi ne na efekt, jak to dělají evangelizátoři na stadionech; spíš výjimečně a nenápadně. Ale děly by se kolem něj jiné podivné věci: uzdravoval by lidské duše, lidská srdce. Viděli bychom zločince, kteří změní svůj život, korupčníky, kteří přiznají chybu a začnou naopak podporovat charitativní projekty, lidi v depresích a úzkostech, kteří díky němu najdou vnitřní klid.
A Jak by ten dnešní Ježíš nakonec dopadl? No asi stejně jako ten biblický: čím dál víc by lidem vadil, církevní i političtí nositelé moci by v něm viděli nebezpečného blázna nebo dokonce konkurenta. Tak by se spojili, přišili by mu nějaký trestný čin, nejspíš něco kolem peněz nebo sexu, a pak by ho dezinformační kampaní zostudili před veřejností. Skončil by na doživotí ve vězení, nebo by se stal obětí autohavárie, v lepším případě by strávil zbytek života v blázinci. Ale ti, kdo mu uvěřili, by se s ním dál setkávali jako se svým živým, vzkříšeným Pánem.