Dekadentní západ?

V nedávném komentáři jsem polemizoval s kardinálem Sarahem, který vnímá západní civilizaci jako strůjce všeho zla. Několik lidí ve svých reakcích naopak Saraha obhajovalo. Nabízím proto text komentáře z března 2022, pár týdnů po zahájení ruské invaze na Ukrajinu, který se zabývá stejným tématem v tehdejším kontextu.

Minulý týden jsme dostali dopis od našeho spolubratra Járy Vracovského, který je misionářem v Mongolsku: "Jak se dívají v Mongolsku na válku na Ukrajině? Jsou na straně Ruska. Neuvěřitelné! Ale snadno pochopitelné. Loni se tu slavilo 100 let osvobození za pomoci Ruska od čínské nadvlády… 3 miliony lidí mezi dvěma velmocemi. Vyber si! Čínu zde nemají rádi, a tak už nic jiného nezbývá." Něco podobného říká Jirka Svoboda, který pracuje v Bulharsku: i tam většina lidí podporuje Putina. V Maďarsku zase vyhrál volby Viktor Orbán, který odmítá pomáhat napadené Ukrajině nebo omezit nákup ruského plynu. A vím o nejednom katolickém faráři u nás, který taky podporuje Putinovu válku.

Když se Rusko připravovalo v roce 2014 na zimní olympiádu v Soči, tak ředitel antidopingového centra Grigorij Rodčenkov na pokyn prezidenta Putina zorganizoval perfektní dopingový program. Na jedné straně distribuoval ruským sportovcům speciální směs anabolických steroidů, na druhé straně tajně vyměňoval ampulky se vzorky moči, aby se k analýze dostala jen ta čistá. Výsledkem bylo rekordní množství olympijských medailí. Rodčenkov byl na svůj vynález patřičně hrdý, ve své knize Ruský doping potom napsal: "Co se stane, když hrajete podle pravidel? Prohrajete."

V téhle větě vidím symbol: ruský režim už víc než sto let nehraje podle pravidel. Často dělá přesný opak toho, co říká, často říká přesný opak toho, co se opravdu děje. Jak říká Rodčenkov: "Rusko hlasitě proklamuje doktrínu doublethink, když si naprosto uvědomuje pravdu, zatímco vytváří pečlivě vykonstruované lži." Platí to bohužel i o ruské pravoslavné církvi. Krátce poté, co svět šokovaly fotografie povražděných civilistů z Buči, řekl moskevský patriarcha Kirill: "Rozhodně neusilujeme o válku ani o nic, co by mohlo ublížit druhým". Jan Trachta z Lékařů bez hranic, který chce na Ukrajině založit polní nemocnici, říká: "S Tálibánem jsme nemocnici vyjednali, s NATO jsme to vyjednali, s bojůvkami ve východním Kongu jsme to vyjednali. Nevím ale, jestli to půjde vyjednat s Rusy, protože ti cíleně bombardují nemocnice. V Sýrii nám zabili posledního místního pediatra, který v nemocnici zůstal."

Jako křesťané víme, že na jakémkoli zlu, tedy i na této válce, nese kus viny každý z nás, všichni jsme přece hříšníci. Papež František říká, že války způsobujeme my, vyspělá společnost Západu, protože vyrábíme zbraně, nechceme se vzdát svých ekonomických výhod a vytváříme sociálně nespravedlivou společnost. Dlouho jsme obchodovali s totalitními režimy a neměli jsme problém z toho, že podporujeme jejich nespravedlnost. A že platíme jejich budoucí války. Dlouho jsme vyráběli zbraně a moc jsme se nestarali, k čemu je kdo použije. Mnozí z nás dlouho věřili různým konspiračním teoriím a ne tomu, co vidí v přímém přenosu. Dlouho jsme prosazovali své individuální zájmy a zapomínali jsme na to, že existují taky zájmy společné. Takže mají nakonec pravdu ti, kdo obviňují z této války naši západní civilizaci víc než skutečného agresora? Kteří říkají: to my jsme přece propadli konzumismu a mravnímu relativismu, to náš bezbřehý kapitalismus vytváří sociální konflikty, to my zabíjíme nenarozené děti a podporujeme zvrhlost homosexuálů? A Rusko se proti tomu všemu brání, zachraňuje křesťanské hodnoty, a proto musí ničit to, co jsme vytvořili, nebo zabíjet děti, které už se narodily… cítíte absurditu téhle argumentace? A přece jí spousta lidí věří.

Ne, s tím zásadně nesouhlasím. Ve mně naopak probouzí tahle válka, při vší své krutosti a nesmyslnosti, kus naděje: že ta naše západní kultura vlastně není v úpadku, že je možná dokonce mnohem zdravější, a mnohem křesťanštější, než jsme si mysleli! Žijeme v právním státě; můžeme svobodně volit, mluvit, podnikat, věřit, demonstrovat. Tohle všechno v Rusku nemůžou. A ani ten náš konzumismus asi nebude tak hrozný, když jsme schopni posílat peníze na podporu lidí, kteří trpí válkou, brát si uprchlíky do vlastních domovů, a nakonec se smířit i s tím, že se v nejbližších letech zhorší naše životní úroveň, protože přece mír je větší hodnota než materiální luxus.

Ano, hlavním důvodem válek není náš konzumismus, ale mocenské ambice totalitních vládců, tedy konkrétních lidí, jejichž touha po moci se vymkla jakékoli kontrole. A myslím, že právě vůči těmto lidem, a tedy i jejich válkám, nás naše západní civilizace docela účinně chrání. Prostě takové lidi nepřipustí k tak velké a dlouhotrvající moci. Dovedete si představit, že by někde na Západě byl někdo prezidentem víc než dvacet let? V Rusku nebo v Číně to možné je. Děsím se toho, kdyby někde v Americe nebo v Německu byl teď u moci vládce typu Vladimira Putina. To už bychom se možná opravdu zmítali ve třetí světové válce… Pokud my, západní křesťané, zůstaneme věrni základním hodnotám jako je pravda, úcta k životu a lidská důstojnost, pak se o budoucnost naší civilizace nemusíme bát. Ale musíme o to stále vědomě usilovat, viděli jsme, jak je demokracie křehká, když si Američané zvolili Donalda Trumpa. Nebo když máme prezidenta, který všechna demokratická pravidla překračuje a my jsme proti tomu bezmocní.

Významnou roli, v dobrém i špatném smyslu, hrají taky křesťanské církve. Na mnoha místech se teď u nás šíří iniciativa Země se modlí, která má toto zadání: "V době, kdy naše země prožívá jednu z nejhorších krizí za poslední desetiletí, kdy jsou nebývalým způsobem omezována občanská práva, svobodné názory umlčovány a lidé zastrašováni, chceme prosit Pána Boha o milost pro naši vlast a naše rodiny." Přiznám se, že tomu nerozumím: kdo omezuje naše občanská práva, kdo je u nás zastrašován, které názory jsou umlčovány? A přitom ani slovo o modlitbě za mír na Ukrajině, za lidi trpící válkou, za osvobození Ruska od totalitní vlády. Úplně na jiné vlně je papež František: invazi Ruska na Ukrajinu označuje za krutou a nesmyslnou válku. Vraždění a vyhánění civilistů, včetně dětí, to je podle něj bestialita, barbarský a svatokrádežný čin! A zároveň děkuje těm, kdo pomáhají lidem postiženým válkou.

Taky duchovní útěcha je důležitá. Na stránkách katolické církve se objevila informace, že nejen řeckokatolíci, ale taky pravoslavní křesťané můžou bez jakýchkoli podmínek přijímat katolické svátosti – eucharistii a smíření. To je dobře, v krizi války nemá smysl připomínat rozdíly mezi křesťany. Jen mě tak napadlo: a kdyby přišel ukrajinský evangelík, tomu bych nesměl podat sv. přijímání? Nebo dát rozhřešení?

Tak na závěr pár slov z modlitby, která snad vyjadřuje to, co v těchto dnech prožíváme. Napsal ji neapolský arcibiskup Mons. Domenico Battaglia a pronesl ji papež na své audienci 16. března:

Pane, odpusť nám válku.
Pane Ježíši, jenž ses narodil v Kyjevě uprostřed bombardování, smiluj se nad námi.
Pane Ježíši, jenž jsi zemřel v náručí své matky v bunkru v Charkově, smiluj se nad námi.
Pane Ježíši, jenž jsi byl poslán na frontu ve dvaceti letech, smiluj se nad námi.
Pane Ježíši Kriste, Synu Boží, voláme k tobě! Zastav Kainovu ruku!
A až zastavíš Kainovu ruku, ujmi se i jeho. Je to náš bratr.