Dobrá zpráva o záchraně maličkých

Tento komentář jsem napsal před pěti lety, v návaznosti na slavnost Zvěstování Páně a na tehdejší pastýřský list českých biskupů o potratech. Myslím, že je stále aktuální. Dodal bych jen, že v roce 2023 (poslední dostupný údaj) bylo u nás provedeno asi 15 tisíc umělých potratů - jejich počet tedy stále klesá.

Před nedávnem proběhly našimi médii titulky: "Ženy v Polsku ztratily možnost jít na potrat! Po celém Polsku se ženy bouří a demonstrují za svá práva!" Možná víte, že katolické Polsko už v roce 1993 silně omezilo právo na umělý potrat. Umožňuje ho jen ve třech případech: buď při ohrožení života či zdraví matky, nebo pokud bylo těhotenství důsledkem znásilnění či incestu, nebo kvůli vývojovým vadám plodu, zjištěným prenatální diagnostikou. A pávě tento třetí důvod byl teď zrušen jako protiústavní. Polsko tak zůstává jediným státem EU, kde je interrupce nelegální.

Jako křesťané bychom z toho měli mít radost, boj proti potratům je přece jedním z hlavních témat katolické církve. V neděli jsme o tom dokonce slyšeli pastýřský list, v souvislosti se svátkem Zvěstování Páně, kdy oslavujeme těhotenství Panny Marie. Jde o princip lidské důstojnosti: každý člověk má právo na život. Nemáme tady prostor na to, abychom diskutovali, kdy se vlastně lidský zárodek stává lidskou bytostí. Názory jsou na to různé, a podle toho se lidé staví taky k oprávněnosti potratů. Pokud se ale díváme pohledem víry, pak chápeme život jako Boží dar od jeho úplného počátku. A člověk nemá právo rozhodovat o bytí nebo nebytí jiné lidské bytosti. Úmyslný potrat je tedy zabitím člověka, vraždou.

Spousta lidí s tím nemusí souhlasit, ale někdy je k tomu přivede životní zkušenost. Známý je příběh amerického gynekologa Bernarda Nathansona, který byl ředitelem interrupční kliniky a vlastníma rukama vykonal 15 tisíc potratů. Pak se mu ale podařilo zachytit průběh interrupce pomocí ultrazvuku, a z toho, co viděl, byl tak šokován, že se stal protipotratovým aktivistou. Z jeho práce pak vzešel dokument Němý výkřik (1984). Řekl: "Jako vědec nikoliv pouze věřím, ale vím, že lidský život začíná v okamžiku početí."

Oslovila mě taky zkušenost vězně, který byl odsouzen za účast na dvojnásobné vraždě. Silně si uvědomoval svou vinu, ale zároveň říkal, že ve svědomí cítí ještě větší vinu za něco jiného, než za co byl odsouzen: za zabití dvou nenarozených dětí, ke kterému kdysi přemluvil svou partnerku. Říkal: "Ti dva, kvůli kterým jsem byl odsouzen, byli dospělí chlapi, darebáci stejně jako já, a mohli se bránit. Ale ty zabité děti byly nevinné a úplně bezbranné!"

Jak je vidět z těchto příběhů, úcta k životu od jeho počátku je nám vrozená. Svědčí o tom i výčitky svědomí nebo psychické problémy, které mívají mnohé ženy, když se zbavily svého dítěte – známý postinterrupční syndrom. Na druhé straně bychom ale měli chápat, že jsou i situace, kdy lidé nevidí jiné východisko než právě potrat. Co když byla žena znásilněna a k plodu, který nosí, cítí psychický odpor? Nebo ví, že by dítě trpělo závažným handicapem, a bojí se, že nebude schopná se o něj postarat? Těžko se vžijeme do rodičů v takové situaci. Pokud někdo takové rodiny znáte, víte, o čem mluvím. Když to dítě přijmou a obětavě se o ně starají, je to obdivuhodné hrdinství. Ale každý není schopen být hrdinou, proto bychom měli být ve svých soudech velmi opatrní.

To se týká i jiného problému: v pastýřském listu se mluví bez rozlišení o umělé antikoncepci a potratu – obojí je církví zakázáno, ale přitom je mezi tím obrovský rozdíl: potrat je zabití člověka, zabránit početí se dá i méně agresivním způsobem. Potrat je tedy mnohem větší zlo! A moralisté říkají jasně: v boji proti potratům připusťme, že antikoncepce je lepší řešení.

Když se vrátíme na tu politickou rovinu: víte třeba, který stát jako první v dějinách legalizoval umělé potraty? Sovětský svaz, už v roce 1920! Je příznačné, že šlo o stát, který si lidského života vůbec nevážil. V padesátých letech následovaly další státy komunistického bloku, v Československu byly potraty legální od roku 1957. První západní státy je umožnily až v sedmdesátých letech, a třeba takové Španělsko až roku 2010 nebo Irsko 2018. Teď ale v jakési potratové kultuře žije celý svět a ani zákonné zákazy to nezmění.

To je vidět právě třeba na tom Polsku: oficiálně vykazuje jen tisíc legálních potratů za rok, ale nelegální potrat tam podle velmi střízlivých odhadů podstoupí každý rok asi sto tisíc žen. Využívají služeb lékařů, pro které je to docela zajímavý nezdaněný byznys, nebo jezdí kvůli tomu do zahraničí, včetně blízkého Česka. Po třiceti letech od zániku komunistického režimu zůstává v Polsku, navzdory přísným zákazům, počet potratů stále zhruba stejný.

A teď ta dobrá zpráva, kterou jsem vám slíbil už v titulku: předevčírem byla zveřejněna nejnovější statistika, která ukazuje, že u nás bylo v roce 2020 uskutečněno jen 16.800 umělých interrupcí. Samozřejmě, stále jde o zmařené životy, ale v osmdesátých letech bylo těch potratů každý rok kolem sta tisíc! Už třicet let u nás toto číslo neustále klesá, a ten pokles je obrovský, víc než 80 procentní! Úcta k nenarozenému životu se tedy zvyšuje, i když potratová legislativa je stále stejná. Příčin je víc: větší odpovědnost v sexuálním životě, dostupnost antikoncepce, nabídka pomoci těhotným ženám, které jsou v těžké situaci – v tom dělají dobrou práci mnohé neziskovky, včetně katolické Charity. Zdá se tedy, že v této věci moc nefunguje ta tvrdá cesta zákonných zákazů, jak vidíme v Polsku, a naopak funguje měkká cesta výchovy, osvěty, psychologické a sociální pomoci.