Dokud jsi byl mladší, chodils, kam jsi chtěl…

Věřím, že Bůh nás vede láskou, ne násilím. Proto můžeme své poslání naplňovat s radostí, i když je nekdy bolestné.

Když byl šestasedmdesátiletý Jorge Bergoglio zvolen papežem, přijal to s klidem, který mnohé překvapil. Čeká na něj tolik problémů – a on se usmívá? Později řekl jednomu kardinálovi, že když se po té volbě modlil, pronikl ho pocit obrovského vnitřního míru a svobody, který ho pak už nikdy neopustil. A dodal: "Jsem si jistý, že mě změnil Duch svatý."

Bergoglio si nikdy neplánoval, že se stane papežem. Ani biskupem. Možná tak ještě provinciálem jezuitů, s tím mohl od mládí počítat, protože jezuitou být chtěl a o svých vůdčích schopnostech věděl. Ale v roce 2013, kdy se konalo konkláve, měl už podanou rezignaci na funkci arcibiskupa a těšil se, že bude sloužit lidem v ústraní, bez řídící odpovědnosti.

V té chvíli mu ale Ježíš řekl, stejně jako kdysi Petrovi: "Pas moje ovce! Dokud jsi byl mladší, sám ses přepásával a chodils, kam jsi chtěl. Ale až zestárneš, vztáhneš ruce, a jiný tě přepásá a povede, kam nechceš." A on šel, nechal se vést tam, kam původně nechtěl.

Mladí lidé potřebují mít osobní projekt, jít za svým životním snem: vystudovat zajímavý obor, založit si vlastní firmu, hrát v rockové kapele, být vyhledávaným YouTuberem, cestovat po světě…, a k tomu mít skvělého manžela / skvělou manželku, zdravé a nadané děti, dům se zahradou, slušný životní standard. Ten projekt může mít i křesťanské rysy – stát se dobrovolníkem v Africe, svědčit o své víře, angažovat se v pomáhající profesi, zasvětit život Bohu jako kněz, řeholník, řeholnice… Ano, "dokud jsi byl mladší, sám ses přepásával a chodils, kam jsi chtěl." A to je dobře, mladý člověk má odpovědnost za svůj život, a právě v touhách svého srdce může najít Boží cestu.

Ale život se nezastaví. Touhy se naplňují, sny se stávají realitou (více nebo méně, rychleji nebo pomaleji), někdy přijde překážka, kterou je nutné obejít, nebo kvůli ní změnit plány. Ale postupně se mění perspektiva: stále víc je toho za námi a stále méně před námi. Už nepotřebujeme nové sny. Spíš přemýšlíme o tom, jak smysluplně naplnit ten čas, který nám zbývá. A někdy přijde poslání, které jsme si nevymysleli: "Až zestárneš, vztáhneš ruce, a jiný tě přepásá a povede, kam nechceš." Možná nás to překvapí; ale možná to bude poslední úkol, který ještě máme splnit, aby se náš život dovršil.

Něco takového prožil apoštol Petr po tom zázračném rybolovu. Nebo kardinál Bergoglio po té papežské volbě. Nebo můj táta, když ho na začátku důchodu překvapila sametová revoluce a on se najednou mohl věnovat tomu, co ho vždycky zajímalo: sociální nauce církve. Po zbytek života byl jejím zaníceným propagátorem. Nebo ta žena, která ve svém důchodovém věku měla stále ráda svou práci, ale krátce po sobě se jí narodila dvě vnoučata. Bez váhání odešla z práce, protože ty děti ji potřebovaly víc. Nebo ten kněz, který ještě vypomáhal v pastoraci, ale když onemocněl jeho devadesátiletý otec, pečoval o něj ve dne v noci. Sourozenci byli daleko – kdo jiný měl tomu starci prokázat lásku? Ano, v mládí Bůh vede člověka skrze touhy jeho srdce. Ve stáří skrze potřeby jeho bližních.

Prožil jsem to i já, když jsem před rokem dostal nový úkol: propojovat různé složky salesiánské rodiny, a pastoračně doprovázet zejména naši laickou větev – salesiány spolupracovníky. Je to náročné, protože v práci s lidmi dochází i k napětí, nepochopení, konfliktům. Ale je to krásné, protože v těch lidech nacházím velké bohatství víry a lásky.

Někdy se považuje hledání Boží vůle za těžký úkol, a její naplnění za jakýsi druh sebezáporu, mučednictví – Bůh to chce, tak to musím zvládnout, i když já to nechci, i když je to nepříjemné. Přiznám se, že takto bych nebyl schopen žít. Petrovo pověření, stejně jako pověření kardinála Bergoglia, vycházelo z lásky, ne z mocenského nátlaku. A papež František každým slovem i gestem tu Boží lásku předává dál. Své poslání naplňuje s radostí. Věřím, že Bůh nás vede láskou, ne násilím. Proto můžeme své poslání naplňovat s radostí, i když v něm zakoušíme i bolest.