Hledáme nové lídry

Časy, kdy byli biskupové nebo provinciálové jmenováni na základě vnější zbožnosti a loajality s církví, už jsou za námi. Dnes jde spíše o schopnost čerpat z víry, vnímat znamení doby, mít jasnou vizi, umět inspirovat ostatní.

Minulý týden jsem navštívil Káju Herbsta, pražského pomocného biskupa a svého dávného kamaráda. Prožil jsem s ním mimo jiné pár krásných let ve Fryštáku, když jsem vedl Dům Ignáce Stuchlého a on tam přišel jako farář. Teď už je skoro deset let emeritním biskupem, ale v paláci na Hradčanech má stále kancelář a zve tam přátele na kafíčko. Probrali jsme všechno možné, včetně otázky budoucího pražského arcibiskupa. Kája mně potvrdil, že Jan Graubner už by opravdu rád skončil, ale že hledání je složité, odpovídá za něj nuncius a ani sami biskupové o něm nemají moc informací. Teď navíc byla většina nominací na půl roku zastavena, protože kardinál, který je měl na starosti, se stal v květnu papežem, a svého nástupce v tom úřadu jmenoval až minulý týden. Tak snad se brzy dočkáme…

Ten proces nominace biskupů mě už dlouho trápí – vůbec není transparentní, nikdo neví, čí zájmy nebo jaké ideologie se tam prosazují. Kněží a věřící jsou vyzýváni, aby se za to modlili, ale jen málokdo má možnost dát taky najevo svůj názor. Závěrečný dokument synody přitom říká, že "Služba biskupa je službou v obci, s obcí a pro obec, proto synodální shromáždění doufá, že Boží lid bude mít při volbě biskupů větší slovo." Jedna z komisí, které založil ještě papež František, má za úkol hledat "kritéria výběru kandidátů na biskupský úřad v misijní synodální perspektivě". Takže komisi už máme, teď aby ještě přišly nějaké výsledky.

Chtěl bych ale ukázat, že to jde i jinak, že k tomu máme i nějaké příklady a zkušenosti. Třeba výběr představených v církevních řádech, což jsou lidé, kteří mají často podobný rozsah odpovědnosti a podobné pravomoci jako biskupové. My salesiáni jsme teď opět prožili průzkum ke jmenování nového provinciála. Vidím to trochu jako prototyp synodního způsobu rozhodování, který by se dal aplikovat třeba právě do té nominace biskupů.

Některé řády mají zavedenou demokratickou volbu představených. My zachováváme hierarchický systém, ale ve Stanovách máme napsáno, že "provinciála jmenuje hlavní představený se souhlasem své rady, po předchozím širokém průzkumu v provincii, které se to týká" (162). Konkrétně to znamená, že každý napíše v přednostním pořadí jména tří spolubratrů, které by si přál mít dalších šest let v roli provinciála. A v podrobném dotazníku u každého vyplní, jak vnímá jeho vlastnosti, které jsou pro tuto službu potřebné: schopnost komunikace a vztahů, strategické myšlení, duchovní život, pastorační zkušenosti, manažerské předpoklady apod. Jsou tam třeba otázky jako: Vnímá a čelí současným výzvám? Má vizi pro rozvoj provincie? Umí duchovně inspirovat ostatní? Ano, myslím, že o to dnes hlavně jde: ty časy, kdy hlavními kritérii pro nominaci provinciála, nebo biskupa, byla jeho vnější zbožnost a loajalita s církví, už jsou snad za námi.

Kvůli tomu průzkumu k nám přijel náš regionál, tedy salesián, který má v hlavní radě na starosti oblast střední a severní Evropy. Podrobně nám vysvětlil, jak se bude s výsledkem pracovat. Hlavní rada se každou takovou nominací intenzivně zabývá několik dní. Není to jen výpočet, kolik kdo dostal hlasů, ale bere se v úvahu celková situace té provincie, její momentální problémy a potřeby, prostě hledá se člověk, který by byl schopen co nejlíp na to reagovat. A zároveň být přijatelný pro většinu spolubratří, ale taky pro naše zaměstnance, dobrovolníky a další lidí, s nimiž se setkáváme. Součástí toho rozlišování je taky modlitba, prosba k Duchu svatému, aby on sám nás při tom rozhodování vedl.

Co mně na tom připadá důležité: všichni víme, kdo je do procesu zapojen, všichni můžeme dát svobodně najevo svůj názor, a zároveň víme, že každý hlas bude brán vážně, a známe dokonce způsob, jak se bude s výsledkem pracovat. To nám dává jistotu, že konečné rozhodnutí nebude výsledkem nějakých mocenských zájmů, nebo kuloárních diskusí, ale že bude vedeno snahou skutečně najít toho nejvhodnějšího.

Dovedu si představit, že by podobně mohl ten proces vypadat i při nominaci biskupa: dotazník by dostali třeba všichni kněží té diecéze, případně jáhni, laičtí zaměstnanci, členové pastoračních rad a podobně – prostě by bylo jasně stanoveno, kdo je do procesu zapojen. A nebylo by to tajné – naopak, lidé by mohli mezi sebou diskutovat, probírat klady a zápory jednotlivých kandidátů. A pak by se rozhodovalo zase podle předem stanovených a zveřejněných kritérií. No, tak uvidíme, jestli se ještě já dožiju nějakého biskupa, který vzejde z takového procesu.

Vrátím se ještě k naší salesiánské provincii. Začali jsme totiž vážně řešit otázku naší budoucnosti, což bude klíčové téma pro toho příštího provinciála. Ale mohlo by zajímat mnohé z vás, kteří se salesiány spolupracujete nebo využíváte jejich služeb, a taky to může být inspirací pro další struktury v církvi, které se potýkají s podobnými problémy. Tedy především se stárnutím kněží a řeholníků, bez kterých si ale – zatím! – fungování církve moc neumíme představit.

Přitom víme, že nebudeme dlouho schopní vést všechna ta díla, která jsme založili – střediska mládeže, farnosti, školu, nakladatelství, misijní dobrovolnictví… Naštěstí přibývá kompetentních laiků – dnes už téměř všichni ředitelé našich zařízení nejsou salesiáni řeholníci, ale právě laici. A chceme v tom pokračovat dál, jak říká náš současný provinciál Martin Hobza: tak, aby salesiánské poslání mohlo pokračovat i v místech, kde řeholníci vůbec nebudou. To ovšem znamená změnit nejenom naše struktury, ale i naši mentalitu. Chceme být spíš lídry salesiánského hnutí než vlastníky budov a zřizovateli institucí. A věříme, že výsledkem bude nikoli odumírání salesiánského charismatu, ale naopak jeho oživení v nových podmínkách.

Nakonec jedna aktuální zpráva: minulý pátek byl jmenován, po rezignaci kardinála Schönborna, nový arcibiskup ve Vídni. Stal se jím dosavadní administrátor diecéze Josef Grünwidl, který hned při první tiskové konferenci řekl, že si přeje v církvi zásadní změny: chce apelovat na změnu církevního práva tak, aby bylo umožněno kněžské svěcení i ženatým mužům, nebo aby kněží, kteří se ožení, nemuseli odcházet ze služby. Taky chce využít všechny možnosti, které současné právo dává ženám, a které zdaleka nejsou využívány. Dovede si představit taky přijetí žen do kardinálského sboru. Souhlasil by i s jáhenským a kněžským svěcením žen, ale to by byla podle něj tak velká změna v 2000 leté tradici církve, že by to mohl rozhodnout jedině ekumenický koncil."