Já jsem pro tebe bůh!

Kdo manipuluje druhými ve jménu Boha, dopouští se duchovního zneužívání. To může být stejně zraňující jako jiné formy zneužití. 

Minulou sobotu jsem byl na Svatém Kopečku u Olomouce svědkem velké události: sedm manželských párů tam vstoupilo do společenství salesiánů spolupracovníků – to je taková laická větev salesiánské rodiny. O dva dny později vstoupili dva mladí muži v Itálii v rodišti Dona Boska do salesiánského noviciátu. A před měsícem, 3. srpna, na poutním místě Lomec v jižních Čechách složila své první řeholní sliby jedna novicka u sester salesiánek – Dcer Panny Marie Pomocnice.

Tohle všechno prožíváme my křesťané jako radostné a nadějné události. Jsme rádi, že si Bůh volá některé lidi na svou zvláštní cestu, a těší nás, že na to ti lidé odpovídají; dávají se Bohu k dispozici, s velikou důvěrou, že on sám je po té cestě povede. Přitom ale nemůžeme zavírat oči před skutečností, že v posledních letech takových povolání radikálně ubývá – hlavně těch, která jsou spojena se závazkem celoživotního celibátu. To je pro většinu mladých lidí jen těžko představitelná cesta. Ať už proto, že se nechtějí vzdát partnerského vztahu, plodnosti, rodiny…, nebo proto, že považují za nezodpovědné udělat tak zásadní rozhodnutí opravdu na celý život. V našem světě přece nic není definitivní, může přijít tolik nečekaných okolností, tolik nových výzev! Myslím, že to není jen obyčejná povrchnost nebo pohodlnost. Takto uvažují i lidé, kteří jsou zakotveni ve víře, kteří žijí s Bohem, kteří chtějí svůj život naplnit a odpovědně hledají svou cestu.

Jedna z možností, o které teď my salesiáni uvažujeme, je nabídnout mladým lidem možnost plného zapojení do naší práce a našeho způsobu života, ale nevyžadovat od nich ten celoživotní závazek. Skládali by řeholní sliby vždycky na nějaké období, a pak by se mohli rozhodnout, jestli chtějí pokračovat, nebo jít jinou cestou. Některé kongregace to tak dělají už dávno.

Taky postupně předáváme odpovědnost za vedení našich zařízení laikům. Skoro ve všech střediscích mládeže a školách, které zřizuje naše Salesiánská provincie, už není ředitelem salesián řeholník, ale laik, muž nebo žena s dostatečnou odborností a zkušeností. Většinou jde o lidi, kteří s námi dlouhodobě spolupracují a jsou zakotveni v salesiánském přístupu k životu, k výchově, k dětem a mladým lidem. Zároveň ale přemýšlíme, jak zajistit dlouhodobě pokračování naší výchovné práce, v nezmenšené kvalitě. Nedávno jsme si to na jedné poradě shrnuli do otázky, jak to udělat, aby Don Bosko byl i tam, kde my salesiáni nejsme.

Jednou z příčin té krize kněžských a řeholních povolání může být i způsob, jak je se to povolání často prožívá. Kněz a řeholník se do jisté míry vzdává odpovědnosti za svůj život: zavazuje se k poslušnosti nejen ve způsobu života, ale třeba i v názorech. A někdy se od něj vyžaduje vyloženě slepá poslušnost. Taková cesta pak přitahuje spíš lidi nezralé, kteří se bojí vlastní odpovědnosti. A ty skutečně vyzrálé a odpovědné naopak odrazuje.

A pak je tu ještě jeden problém: příležitost ke zneužití moci. Někdy před půl rokem jsem mluvil o tom, jak se ve známém klášteře v Poličanech prokázalo mocenské a duchovní zneužívání ze strany některých sester. Teď přicházejí podobné informace z francouzského kláštera Sept-Fons, kde začínal svůj mnišský život můj kamarád Karel Satoria a několik dalších mužů z Česka i ze Slovenska. Ti pak založili nový klášter u nás, v Novém Dvoře, kousek od Mariánských Lázní.

Podle italského křesťanského časopisu Settimana News docházelo v Sept Fons k "duchovnímu zneužívání, které se hluboce dotýká života víry, ale nelze ho postihnout světským právem nebo soudem. Týká se spíše křehkého vztahu pastýř-věřící, duchovní otec-křesťan ve formaci a v případě zasvěceného života vztahu mezi představenými a komunitou." Konkrétně tam šlo o to, že dvě vůdčí osobnosti, opat a novicmistr, byly ve svých funkcích více než čtyřicet let a za tu dobu se "komunita se stala jakýmsi jejich soukromým majetkem". Kanonická vizitace z Vatikánu prokázala, že z jejich strany docházelo k "šikaně, lžím, vměšování se do soukromí mnichů, rozšiřování pomluv týkajících se jejich mentálního zdraví či sexuální orientace, upřednostňování oblíbenců či o despotické chování."

Jiný případ: Před několika lety jsem navštívil městečko Schönstatt, v Německu, kousek od Koblenze. Stojí tam obrovský moderní kostel, kde je pohřben zakladatel schönstattského hnutí Josef Kentenich. V roce 2022 místní biskup přerušil proces jeho blahořečení, který začal už před padesáti lety, když se zjistilo, že Kentenich používal vůči členům svého hnutí velmi manipulativní, nátlakové metody, a vyžadoval od nich slepou poslušnost a nekritickou úctu ke své osobě.

A ještě jedno problematické místo: centrum Aletti v Olomouci vedené jezuity. Možná jste četli prohlášení jejich nového provinciála, kde se distancuje od "společenství Služebníků Ježíšova Velekněžského Srdce (SJVS), které bylo úzce navázané právě na centrum Aletti." Říká, že se "společenství projevuje sektářsky, působí v místních církvích rozdělení a rozbroje, že tam docházelo k duchovní manipulaci, že některé publikace vydávané jezuity jsou věroučně pochybné. Jejich zdrojem jsou domnělá soukromá zjevení, která začali přebírat i někteří čeští jezuité." Provinciál vyměnil celé vedení centra Aletti, včetně jeho ředitele Pavla Ambrose. To je můj spolužák ze semináře, velmi rozumný kněz, kdysi jsem u něj psal disertační práci. Jenže on vede to Centrum skoro třicet let, a to už člověk může ztrácet přehled, co všechno se pod ním vlastně děje…

Nemluvím o tom všem proto, že bych chtěl pomlouvat svou církev. Všechny ty případy byly zveřejněny, řeší je příslušné církevní úřady a členové těch řádů a hnutí si uvědomují jejich závažnost. Mluvím o tom proto, že nejde jen o náhodná pochybení jednotlivců, ale o systémový problém, o "duchovní zneužívání". Podle dokumentu Italské biskupské konference je to "sled záměrných a manipulativních činů páchaných ve jménu Boha a má podobu násilí, které koná duchovní vůdce, případně zpovědník, katecheta, pastorační pracovník nebo nějaké společenství buď vůči jednotlivci, nebo vůči celé skupině." Přitom ten "zneuživatel je často charismatickou osobností, která kolem sebe vytváří exkluzivní skupiny, postupně omezuje vnitřní svobodu členů, stává se nezpochybnitelnou autoritou. Staví se na místo Boha."