Jasná slova o válce

Plzeňský biskup Tomáš Holub je naším hlavním odborníkem na otázky války a míru z pohledu křesťanské etiky. Jako vojenský kaplan se zúčastnil bojů v zahraničních misích, 8 let byl hlavním kaplanem české armády, na téma spravedlivé války napsal disertační práci.

Nedávno přednášel na pražské teologické fakultě. Citoval tam konstituci Druhého vatikánského koncilu Gaudium et spes: "Dokud bude hrozit nebezpečí války, dotud se nebude moci upřít vládám právo na spravedlivou obranu, ovšem po vyčerpání všech prostředků mírového vyjednávání. Jenže něco jiného je chopit se zbraní ve spravedlivé obraně, a něco jiného chtít si podmanit jiné národy. Válečný potenciál nedává ještě právo k jakémukoli vojenskému nebo politickému použití. A když už naneštěstí válka vypukne, neznamená to, že je válčícím stranám dovoleno všechno."

Tomáš Holub to aplikuje na současnost: "To, co vidíme, podle všech kritérií z etiky válečného konfliktu ukazuje na krystalicky jasnou situaci, že na jedné straně je zcela zlotřilý, všeho schopný agresor, a na druhé straně spravedlivá a nutná obrana. Pro nás je základní etická otázka, co dělat, abychom pomohli, a zároveň minimalizovali riziko třetí světové války."

Odborníci říkají, že Ukrajina leží na pomezí dvou hodnotových světů: v Rusku převládají "hodnoty přežití, které charakterizuje kolektivní disciplína, skupinová konformita a úcta ke státní autoritě. Lidé v Evropě se naopak posouvají k hodnotám sebevyjádření, které jsou typické důrazem na individuální svobodu, lidskou různost a občanskou autonomii." (Matěj Sviták, Ruská agrese proti Ukrajině, s. 296) To dává i odpověď na otázku, nad kterou jsme často bezradní: jak je to vůbec možné, že ruští vojáci páchají tak nelidská zvěrstva? Možná je to proto, že člověk, jeho život, jeho svoboda, jeho osobní důstojnost pro ně nemá žádnou hodnotu. Pokud někdo vybočuje z jejich pojetí kolektivní disciplíny a úcty ke státní autoritě, musí být zničen.

Papež František ve svém velikonočním projevu šel až na dřeň naší víry, když vyslovil kritickou otázku: "Naše oči jsou v těchto válečných Velikonocích nedůvěřivé. Viděli jsme příliš mnoho krveprolití, příliš mnoho násilí. Je pro nás těžké uvěřit, že Ježíš skutečně vstal z mrtvých, že skutečně zvítězil nad smrtí. Je to iluze? Je to výplod naší fantazie?"

A papež hned odpovídá: "Ne, není to iluze! Dnes více než kdy jindy zaznívá velikonoční zvolání, které je křesťanskému východu tak drahé: Christos voskres! Kristus vstal z mrtvých! Dnes ho potřebujeme víc než kdy jindy. Protože v nás ještě není duch Ježíšův, stále v nás přetrvává duch Kainův, který se na Ábela nedívá jako na bratra, ale jako na soupeře, a přemýšlí, jak ho odstranit. Dnes více než kdy jindy potřebujeme toho, který přichází mezi nás a znovu nám říká: Pokoj vám! Bratři a sestry, vpusťme Kristův pokoj do svých životů, do svých domovů, do svých zemí!"

Biskup Holub na závěr připomíná další slova - děsivá, ale zároveň nadějná - z konstituce Gaudium et spes: "Nenechme se oklamat nesprávnou nadějí! Nepřestane-li nepřátelství a nenávist, je možné, že lidstvo dospěje k té neblahé hodině, v níž nepozná jiný mír než hrozný mír smrti. Ale Kristova církev, když to vyslovuje uprostřed úzkostí naší doby, nepřestává skálopevně doufat. Našemu věku chce opět a opět, vhod i nevhod předkládat apoštolské poselství: Hle, teď je ta doba příhodná ke změně srdce, hle, teď je ten den spásy."

Děkuji vám všem, kteří v naší teplické farnosti pomáháte obětem války. Děkuji vám všem, kteří ve svém okolí šíříte pokoj a pravdu.