K synodnímu procesu: Národní syntéza, podněty pro farnost

Během prázdnin došlo ke dvěma zásadním událostem v souvislosti se synodou o synodalitě: 6. července se konalo na Velehradě Národní synodální setkání. Účastníci tam vedli rozpravu o textu národní syntézy, která shrnovala výsledky diskusí ze všech diecézí.

22. července pak byla zveřejněna Národní syntéza v definitivním znění. Je to základní dokument, se kterým se bude pracovat na evropské i světové úrovni, proto doporučuji k přečtení (cirkev.cz).

Tím však synodální proces zdaleka nekončí. V únoru 2023 se v Praze sejdou biskupové z celé Evropy na kontinentální synodě, na podzim se pak uskuteční celocírkevní synoda v Římě. Zároveň už teď je možné řešit mnoho problémů na úrovni jednotlivých diecézí a farností.

Na velehradském setkání kdosi trefně poznamenal, že dosavadní proces, od zahájení loni v říjnu, trval devět měsíců - jako těhotenství. Teď by se tedy mělo něco narodit a růst. Myslím, že málokdo čekal tak otevřené diskuse o tématech, která ještě nedávno byla v církvi tabu. A téměř nikdo nevěřil, že to, co bylo řečeno, se dostane i do oficiálních výstupů. Byla by tedy velká škoda, kdyby ta energie, kterou jsme do procesu vložili, zůstala ležet ladem.

Proto budeme pokračoval v našem synodním seriálu i na stránkách FZT. Postupně si připomeneme, co všechno jsme řekli a napsali, aby nás to motivovalo k dalšímu přemýšlení, diskutování i jednání.

Dnes tedy vybírám podněty ze zápisů různých skupin v teplické farnosti. Když vynechám téma pastorační rady, která už na své synodální reformě pracuje (vrátím se k ní později), tak je lze rozdělit do tří oblastí (jednotlivé odrážky jsou přesné citace ze zápisů).

Otevřenost vůči lidem z mimocírkevního prostředí:

• Obecně tu není moc velká snaha dostat se k lidem mimo církev. V Teplicích byly alfakurzy, OK. Ale třeba u nás ve škole (gymnázium) jsou spolužáci, které by to zajímalo, ale není nikdo, kdo by je provedl. Církev pro to moc nedělá.
• Lidé mimo kostel nás mohou vnímat jako nějakou elitu - vůbec se k nám nedostanou - nový člověk se nás může bát - bylo by dobré mít nějaké pohoštění po mši, aby přišli i lidi, kteří na mši nebyli[1] .
• V kostele je mnoho anonymních lidí - neslyšíme se vůbec, nenasloucháme jim, neznáme je. Oslovení nově příchozích - mělo by probíhat nenásilně.
• Je zvláštní, že čím větší člověk vyvíjí aktivitu a úsilí, tím jakoby méně dokázal oslovit lidi mimo církev.

Podpora odpovědnosti laiků, vzájemný dialog:

• Více podněcovat odpovědnost laiků (pocit "otevřené náruče" pro ty, kdo nabízejí své síly pro práci ve farnosti, nechat některé věci více na laicích, dát jim zodpovědnost a důvěru za konkrétní úkol, oblast)
• Neformální setkání - podněcovat komunikaci mezi "farou" a "farníky", ideálně nejen na úrovni farnosti, ale otevřít komunikaci i na úrovni diecéze (setkávání "okolních" farností společně, hledání společných cest a akcí)
• Týmová práce a spoluodpovědnost jsou zaběhlou praxí. Fungují různé skupiny, mají vlastní odpovědnost, farář jim dává důvěru. Návrh: v nedělních ohláškách dát prostor komukoliv (jako u evangelíků). Je to pro lidi motivační.
• Někteří farníci nevědí, kam se obrátit se svými podněty; nebo vědí, ale mají zábrany;
• Místní církev jako my - farníci - jak si nasloucháme? Dokážeme to? Možná se raději bavíme s tím, kdo je nám sympatický, nenavazujeme kontakt s lidmi, kteří nám nejsou blízcí - se staršími lidmi nedokážeme navázat kontakt - generační problém.

Různé aktivity v rámci farnosti:

• Kdysi zde byla skupinka, v níž se diskutovalo každý týden o nedělních biblických textech; asi by byl zájem i dnes; církev by měla podporovat podobné aktivity.
• Chybí mi mariánská úcta - májové pobožnosti, první pátky - litanie k Božskému srdci.
• Zvát k přednáškám a diskusím známé osobnosti.
• Bylo by záhodno zlepšit komunikaci s regionálními sekulárními médii.
• Neumíme "prodávat" dobré informace o církvi.