Kam povede církev papež Lev?

Už několik měsíců máme nového papeže Lva XIV. Když poprvé pozdravil věřící z balkonu svatopetrské baziliky, moc jsme toho o něm nevěděli. Teď už víme víc. Každý den čteme jeho projevy, vidíme reportáže z jeho audiencí, sledujeme jeho setkání s politickými představiteli. Můžeme si tedy udělat jasnější obrázek o jeho názorech a o tom, jak asi povede církev. Chtěl bych ukázat na tři oblasti jeho zájmu, ve kterých vidím naději.

První souvisí s papežským jménem, jehož volbou dal najevo jednu ze svých priorit – sociální nauku církve. Předchozí nositel jména Lev totiž napsal v roce 1891 první sociální encykliku Rerum Novarum, a tak dal církvi impuls k novému promýšlení sociální a politické angažovanosti křesťanů. Ta dnes, na pozadí hroutícího se světového řádu, získává stále větší význam. Jsem rád, že se Lev XIV. často vyjadřuje k aktuálním společenským událostem, a těším se na jeho první sociální encykliku.

Druhá oblast, na kterou chci upozornit, je papežova vnímavost k situaci chudých, trpících, sociálně vyloučených. Vede ho k tomu mnohaletá pastorační zkušenost z Latinské Ameriky, kde se s lidskou chudobou setkával na každém kroku. Zvlášť mě těší jeho důraz na vstřícné přijímání migrantů a na důsledné odmítání válečného násilí, což spojuje s neúprosnou kritikou osobností i struktur, které toto násilí produkují.

Třetí oblast, v níž vidím naději, je synodální proces. Papež Lev o něm nemluví tak často jako jeho předchůdce, ale opakovaně mu vyjadřuje podporu. 26. června 2025 se osobně setkal s řádnou radou Generálního sekretariátu synody a povzbudil ji, aby ve své práci pokračovala. Jeho spolubratr, augustiniánský biskup Luis Marín de San Martín, o něm říká, že "je to člověk, který umí naslouchat, hodně naslouchá a vyslechne různé názory. Rozhoduje, ale vždy ve stylu dialogu. Je to hluboce synodální člověk. Ve své diecézi od samého počátku podporoval kurzy o synodalitě, aby vysvětlil její význam, a vždy se aktivně zapojoval do synodálních procesů. A bude v tom pokračovat."