Kázání na farním dnu v Třešti
Evangelium o dělnících na vinici: všichni jsme takoví dělníci, pracujeme pro svou rodinu, pro farnost, máme užitečné zaměstnání a snažíme se ho dělat dobře. Ale Ježíš nám to trochu staví na hlavu: říká, že i kdybychom nepracovali naplno, i kdybychom dokonce stihli jen malý zlomek toho, co by se od nás očekávalo, tak on se na nás nezlobí. Naopak, i těm, kdo pracovali jen hodinu, dá stejnou odměnu jako těm, kdo pracovali celý den! On nehodnotí náš výkon, ale náš zájem! To je úlevné, a někdy to potřebujeme slyšet!
Určitě je mezi vámi spousta aktivních lidí, kteří makají. Ale taky jsou tady jiní, kteří nemají čas tolik se angažovat, protože nestíhají starost o rodinu, mají náročné zaměstnání, jsou nemocní, unavení, vyhořelí, psychicky labilní – ale to se přece stává, a neznamená to, že mají menší hodnotu. Nebo se někteří necítíte dostatečně schopní, svatí, nedaří se vám žít podle křesťanských zásad, pochybujete o některých pravdách víry či morálky. Zapojili jste se až v poledne, nebo hodinu před večerem. Ale Bůh dává všem stejně, má rád každého takového, jaký je, nepodmiňuje svou lásku naším výkonem. Bůh cení zájem, ne výkon!
Kdysi za mnou přišli manželé z jiné farnosti, kteří prožívali velké problémy v rodině i krizi vztahu. Říkali: u nás jsou všichni tak dokonalí, my se snažíme taky tak chovat, abychom nevypadali blbě. Skoro nikdo neví, jaké máme problémy. Ale potřebujeme se někomu svěřit. Pak jsem zjistil, že rodin v krizi je v té farnosti víc, jen si to navzájem nepřiznají, protože se taky bojí, aby nevypadali blbě. Ale Bůh chápe, když se nám něco nedaří. Chce nám být nablízku právě v těch krizích. Bůh cení náš zájem, ne výkon!
Nebo setkání maminek: moje děti neztratily víru, snaží se podle ní žít; ale některé věci vidí jinak a já s tím nic nenadělám; třeba jejich názor na homosexualitu, nebo předmanželské soužití… ale tak to přece bylo vždycky, mladí vidí věci jinak, a nemusí to být špatně. Ne všechno se nám podaří předat další generaci. Ale Bůh cení naši snahu, ne výsledek.
Nakonec trochu drsnější příběh. Jak je nefér soudit lidi za jejich výkon, to jsem se naučil ve věznici. Často přicházeli chlapi podruhé, potřetí… měl jsem jim nadávat, měl jsem je vyhazovat? Jeden mně řekl: "Ale pane kaplane, když mě pustili minule, tak jsem vydržel venku 4 měsíce, vystřídal jsem pět žen a celou tu dobu jsem bral drogy. Ale teď jsem vydržel venku dva roky, s jednou ženou, a bez drog! To je přece obrovskej úspěch!" Ano, místo abych mu nadával, že je znova ve vazbě, tak jsem mu k tomu úspěchu pogratuloval. Myslím, že tak se na nás dívá Bůh. A já jsem se to od něj učím. Buďme za to Bohu vděční a učme se to taky.