Kázání na pouti ve Václavovicích - o moudrosti
Svatý Václav je symbolem moudrého panovníka. Moudrost potřebujeme všichni, ale politici nejvíc, protože ovlivňují životy milionů lidí. Můžeme se ptát, jak moudří jsou či nejsou naši současní vládci. Pokud ovšem zjistíme, že nám vládnou lidé nemoudří, tak na tom neseme svůj podíl viny všichni – v demokracii přece rozhodujeme my sami, kdo nám bude vládnout.
Můj strejda farář říkával: "lidi jsou blbí…". Kdysi jsem s ním nesouhlasil. Teď zjišťuju, že měl do jisté míry pravdu. Pokud jsme schopni volit na vrcholná místa takové osobnosti, o kterých víme, že lžou a nedodržují zákony, tak to znamená, že většině voličů opravdu chybí moudrost.
Jenže ono je to těžké. Na spoustu otázek se nabízí spousta odpovědí, a my nemáme dost informací, abychom měli jistotu, že se rozhodneme správně. Nejen v politice, ale taky v církvi. A často i v osobním životě. Třeba:
- Mají pravdu ti, kdo chtějí uzákonit manželství pro všechny, nebo ti, kdo to odmítají?
- Máme posílat zbraně na Ukrajinu, nebo hledat za každou cenu rychlou cestu k míru?
- Máme volit ty, kdo slibují nesplnitelné, nebo ty, kdo jsou zárukou morální integrity?
- Je synodní proces v církvi záchranou, nebo nebezpečím?
- Má církev dovolit přijímat svátosti i lidem, kteří žijí v nesvátostném manželství?
- Neměl by se zrušit povinný celibát, abychom předešli kritickému nedostatku kněží?
- Jak reagovat na sexuální zneužívání v církvi? Zbytečný rozruch, nebo velké pohoršení?
- Ale taky: co dělat, když se mladý člověk zamiluje do nevěřícího? Není to riziko?
- Mám dělat práci, která má smysl, ale za málo peněz, nebo práci, za kterou dostanu víc?
Mohl bych pokračovat. A nečekejte, že vám dám odpověď. Doby, kdy stačilo zeptat se pana faráře a ten všechno vyřešil, jsou pryč. Dnes musíme odpověď hledat sami, proto všichni potřebujeme moudrost. Boží slovo nás naštěstí uklidňuje: "Moudrost září a nevadne, snadno ji vidí ti, kdo ji milují, dává se nalézt těmi, kdo ji hledají. Předchází ty, kdo po ní touží, a ukazuje se jim první." Takže to není úplně neřešitelné: moudrost je součástí naší víry, čím víc žijeme s Bohem, tím víc máme podíl na jeho moudrosti, a dostává se nám tedy takového poznání, které potřebujeme pro svůj život i pro řešení velkých problémů lidstva.
Ale to neznamená, že jen samotná víra by nám automaticky dávala moudrost. Možná znáte lidi, kteří silně věří a hodně se modlí, ale jejich názory mají k moudrosti daleko. O moudrost je nutné aktivně usilovat: "dává se nalézt těmi, kdo ji hledají. Předchází ty, kdo po ní touží…" Jak? Navrhuji tři kroky:
- Používat rozum: rozlišovat informace, dezinformace a názory; vědět, které zdroje co nabízí – mediální gramotnost; věřit odborníkům, ne konspirátorům!
- Setkávat se s lidmi, kteří hledají moudrost podobně jako já, konfrontovat s nimi své názory, diskutovat; být schopen dialogu, což znamená být schopen taky změnit názor; žít, pracovat a komunikovat synodálně.
- Čerpat z víry: rozjímat nad Božím slovem, prosit o světlo Ducha; dát také prostor vlastnímu nitru, svým zkušenostem – tam všude se může projevit Duch svatý…