Ke kritice Tomáše Enderleho

K mému poslednímu komentáři s názvem Konec barokního triumfalismu vydal kritické video Tomáš Enderle, farář z Poličky, který publikuje na vlastním kanálu reprobus - najdete ho zde: 

S Tomášem se znám osobně, setkali jsme se před několika lety u něj v Poličce a diskutovali jsme o svých pohledech na víru, církev, pastoraci... Rozešli jsme se jako kamarádi. Toto video však moc kamarádské není. Regoval jsem na něj takto:

"Tomáši, vážím si tvé vstřícnosti na začátku. Mrzí mě tvé pohrdání na konci.

Čekal jsem konstruktivní kritiku. Našel jsem obvinění ze závažných hříchů, odsouzení a slovní kamenování. Veřejně, bez práva na obhajobu. Kladeš mně do úst věci, které jsem neřekl, svévolně interpretuješ to, co jsem řekl, sám používáš triky, které mně vyčítáš.

Myslím, že problém je v tom, že se díváme na život a na Boha z odlišných perspektiv. Tobě jde o to, jak se zachránit před peklem a dojít spásy, mně jde o to, jak být s Bohem. Cíl tedy máme stejný, ale jdeme jinými cestami. Není to o tom, že by jeden z nás měl pravdu a druhý ne.

V závěru videa mně Tomáš klade deset otázek. Pokud jste si je poslechli, nebo přečetli, můžete si přečíst mé odpovědi:

1. Nepřekroutil jsem arcibiskupova slova. Překroutil jsi je ty, když jsi vynechal slovo "dnešní", a z takto deformované citace jsi vyvozoval závěry.
2. Existuje.
3. Nesmyslná otázka. Není to buď a nebo. Máme hlásat evangelium tak, aby ho co nejvíc lidí pochopilo a přijalo. "Co nejvěrněji" a zároveň "co nejsrozumitelněji".
4. Neřekl jsem "většina lidí", ale "většina z nás" (překroutil jsi moje slova), obracel jsem se tedy k lidem, kteří sledují moje videa. Uvedenou tezi zakládám na své pastorační zkušenosti, zpovědní praxi a znalostech psychologie.
5. Například zde: "Věčné spásy mohou dosáhnout všichni, kdo bez vlastní viny neznají Kristovo evangelium a jeho církev, ale s upřímným srdcem hledají Boha a snaží se pod vlivem milosti plnit jeho vůli, jak ji poznávají z hlasu svědomí." (Lumen gentium 16)
6. Ano. Nikdy jsem nezpochybnil vědomí o existenci pekla.
7. Snažím se to dělat. Pasáž, kterou uvádíš jako příklad, začíná větou: "Proto mně připadá nesmyslné hrozit jim peklem." Z formulace je patrné, že jde o můj názor. Není to nauka církve, ale nemusí to s ní být v rozporu – viz další bod.
8. "Hříchem smrtelným je skutek, který má za předmět závažnou věc, je spáchán s plným vědomím a svobodným souhlasem." (Katechismus 1857) V uvedených příkladech téměř nikdy nejsou splněny všechny tři charakteristiky. Dále viz 8. kapitola Amoris Laetitia (291-312).
9. Mé vyjádření neodpovídá definici rouhání (Katechismus 2148, 2162) – o Bohu a o Ježíši Kristu mluvím vždy s úctou. Zde jsem měl na mysli Ježíše v jeho pozemském působení, kdy se svého majestátu skutečně vzdal (přiznávám, že je to jen částečná perspektiva). Jelikož církev často z Božího majestátu odvozovala svůj vlastní majestát ("barokní triumfalismus"), považuji dnes za důležité připomínat spíše Boží pokoru. Obojí patří k tváři Boha.
10. Nejsem si vědom, že bych tvrdil něco, co je v rozporu s naukou církve.