Křesťanská dospělost (SM 4/2023)

V synodním procesu jsme zase postoupili o krok dál. Máme k dispozici tzv. Instrumentum laboris, tedy "pracovní nástroj", který nabízí konkrétní témata a otázky, o nichž by mělo jednat podzimní zasedání v Římě. Také byl zveřejněn seznam účastníků synody: těch, kteří budou mít hlasovací právo, je celkem 375, z toho 275 biskupů, více než 50 kněží, řeholníků a řeholnic a také 45 laiků a laiček. To je zcela nový prvek, na všech předchozích synodách měli hlasovací právo pouze biskupové.

Tato změna vychází z respektu k lidské dospělosti. Dosavadní pojetí církve i její pastorace stálo na modelu dobrého pastýře, který ví, co jeho ovce potřebují, a moudře jim to poskytuje. Stará se o ně podobně, jako se starají rodiče o své děti. Takový paternalistický přístup ovšem naše společnost dávno opustila. Volíme si a kontrolujeme ty, kdo nám vládnou, sami se rozhodujeme o důležitých životních krocích. Jako křesťané si uvědomujeme svou závislost na Bohu; ta by však neměla být ztotožňována se závislostí na církvi, jejíž institucionální podoba je lidským dílem. Tak jako se dítě jednou odpoutá od svých rodičů a přijme odpovědnost za svůj život, tak také dospělý křesťan se odpoutá od pasivní závislosti na církvi a přijme aktivní odpovědnost: jak za rozvoj vlastní víry, tak za rozvoj své církve. Už tedy nerozhodují jen sami pastýři, ale počítají se spoluprací, a tedy také s odlišnou zkušeností a kritickým hlasem ostatních dospělých křesťanů.

Abychom tuto zkušenost společně prožili, musel proběhnout celý ten dlouhý a složitý proces konzultace Božího lidu. Proto jsou všechny dokumenty tohoto procesu transparentní. A proto více než čtvrtina účastníků synody nebudou biskupové, a více než desetina budou laici a laičky. Jistě, není to moc, ale je to začátek. Věřme, že příště jich bude víc.

Když sleduji různé oblasti pastorace mládeže u nás, včetně přípravy budoucích kněží, řeholníků a řeholnic, mám někdy dojem, že paternalistický duch z nich stále nevymizel: mladí lidé mají mít úctu k církvi, ke svým kněžím, biskupům, řeholním představeným, mají důvěřovat, že právě skrze ně je vede Duch svatý. Mnohem méně prostoru přitom zůstává pro opačný směr dialogu, který je ovšem stejně potřebný: naslouchat mladým lidem, protože také skrze ně promlouvá Duch svatý.

Jsem rád, že v salesiánském prostředí se o takový dialog snažíme. Když jsme u nás před třiceti lety zakládali Salesiánské hnutí mládeže, inspirovali nás italští partneři svým heslem "mladí pro mladé": výchovné a pastorační programy pro mladé lidi by měli vytvářet oni sami, a ne ti, kdo jsou o generaci starší. Protože mladým lidem nejlépe rozumí zase mladí – zvláště dnes, kdy se zvyšuje rychlost technologických a kulturních změn. Poslání těch starších spočívá v naslouchání, doprovázení, podpoře. A ano, někdy také v názorové a etické orientaci, která by však měla probíhat v dialogu a s laskavostí. Jedním z projevů, že jsme tento program přijali za svůj, je i nedávná změna na postu šéfredaktora tohoto magazínu.

Instrumentum laboris definuje synodální proměnu církve takto: "Ze všech kontinentů přichází velmi silné přesvědčení, že synodální církev je založena na uznání společné důstojnosti vycházející ze křtu, která činí z těch, kdo jej přijali, syny a dcery Boží, členy jeho rodiny, a tedy bratry a sestry v Kristu, v nichž přebývá jeden Duch a kteří mají naplnit společné poslání." (IL 20) Ano, takovou církev chceme vytvářet, a díky papeži Františkovi se každý z nás může do tohoto úsilí zapojit.