Krize demokracie

V době před Kristem existovaly ve světě jen despotické společnosti. Předchůdcem demokracie bylo zřízení některých městských států v starověkém Řecku v 6. – 4. století před Kristem, kde lidové shromáždění všech svobodných občanů (asi 15 % mužského obyvatelstva, nikoli žen a otroků) přímo rozhodovalo o základních otázkách veřejného života. Z tohoto antického modelu by se však dnešní demokracie nemohla vyvinout.

Platon kritizoval demokracii za to, že v ní má stejnou váhu hlas moudrého i hlupáka. Právem se domníval, že sám tento fakt může v jistých případech znamenat vážné ohrožení demokracie. V moderní společnosti mají silný vliv masové sdělovací prostředky, což má kromě pozitivních i negativní důsledky pro hospodářský i sociální život společnosti. Demokracii také stále hrozí nebezpečí od populistů, jejichž hlavním cílem je touha po absolutní moci, k níž se mohou dostat i demokratickou cestou jako v roce 1933 Adolf Hitler.

K rozvoji demokracie však vedla myšlenka rovnosti obsažená v Písmu svatém. Řecká antika sice znala formy politické demokracie, ale myšlenka o důstojnosti každého člověka a rovnosti všech lidí jí byla naprosto cizí. Biblická myšlenka rovnosti je v příkrém protikladu k antické kultuře, jak je zřejmé z proroctví o nové smlouvě u proroka Jeremiáše (Jr 31,31–34). Bůh vložil svůj zákon do srdce všem, nikdo jej nemusí ukládat násilím zvenčí. V poznání Boha je naprostá rovnost.

První novodobá demokracie vznikla v USA. V roce 1620 připlula z Anglie do Severní Ameriky loď Mayflower s prvními puritánskými přistěhovalci (Pilgrim Fathers – otcové poutníci), kteří kvůli náboženské nesnášenlivosti chtěli v Novém světě začít nový život. Otcové zakladatelé USA byli téměř všichni věřící křesťané, např. Thomas Jefferson (1743–1826), Abraham Lincoln (1809–1865), později i Franklin Delano Roosevelt (1882–1945), kteří se nestyděli o Bohu mluvit i veřejně před národem se modlit.

Thomas Jefferson vyslovil v Deklaraci nezávislosti tuto zásadu: "Všichni lidé byli stvořeni rovnými. Stvořitelem jsou obdařeni nezcizitelnými právy, zejména právem na život, svobodu a na hledání osobního štěstí. Vlády jsou zde proto, aby tato práva zajišťovaly, a jejich spravedlivá moc pochází ze souhlasu těch, jimž vládnou." Francouzská revoluce měla opačný symbol. Byla orientována proticírkevně. Ale i když ve Francii byla striktně provedena odluka církve od státu a církevní majetek byl zestátněn (dokonce i kostely), není na tom dnešní Francie z hlediska svobody náboženství hůře než jiné evropské státy.

Traduje se, že Winston Churchill prohlásil, že všechny systémy vládnutí jsou špatné, ale z těch špatných je přece jen nejlepší demokracie. Zatím totiž nikdo nevymyslel lepší systém vládnutí, než je demokracie, která ve spojení s tržním hospodářstvím je považována vůbec za to nejlepší, čeho lidstvo ve své dlouhé historii vládnutí dosáhlo.

Aby však demokracie byla opravdu tím nejlepším systémem vládnutí, je nutno splnit několik předpokladů. Demokracie předpokládá cílevědomé občany, kteří vyznávají stejné hodnoty, ochotně a rádi přijímají odpovědnost za sebe, za svou rodinu, za společenství a za stát, v němž žijí. Předpokládá občany, kteří mají vizi spořádané společnosti, jejímž ideálem je politická, náboženská a rasová snášenlivost a sociální spravedlnost. Demokracie vyžaduje také určitou kulturní vyspělost a přiměřené hmotné zabezpečení obyvatelstva. Hodnoty vnášejí do demokracie občané, proto je úroveň demokracie závislá na mravní vyspělosti občanů.

Středověcí králové vládli "z Boží milosti" a komunisté "z logiky zákonů dějinného vývoje". Demokracie uznává nový princip legitimování veřejné moci, a to prostřednictvím souhlasu ovládaných, který lze zjistit jediným způsobem: svobodnými volbami. Svoboda ovládaných však závisí na jejich lidské, mravní a kulturní úrovni. Demokracie sama ze sebe nemůže tyto hodnoty dát, musí je však předpokládat, nemá-li se dříve či později zvrhnout v nějakou formu diktatury. Ani vysoká ekonomická efektivita neuchrání demokracii od postupného rozkladu. Demokracie je však především duchovním postojem, mravním založením, snášenlivostí pramenící z hluboké úcty ke druhým, vzájemným porozuměním a přesvědčením, že pravda si časem sama najde cestu do srdce druhých lidí.

Demokratický duch musí být pěstován a živen v rodině i ve škole. T. G. Masaryk zdůrazňoval, že demokracie je diskuse. Předpokladem demokracie je i fungující tržní hospodářství. Kde vládne hospodářský chaos, nelze demokracii vybudovat. Je-li ekonomika státu plánována direktivně, nemůže stát být demokratický. Demokratický stát musí být založen na místní samosprávě a centrální plánování v něm nemá místo. Po reálném socialismu nám však na všech stupních státní správy zůstala obrovská korupce, s níž se jen pomalu vypořádáváme.