Krize rodiny?

Každý rok kladu studentům otázku: Myslíte si, že rodina je v krizi, nebo ne? A vždycky se setkám s podobným výsledkem: někteří odpoví "ano", někteří "ne". Když se o tom bavíme dál, shodneme se na tom, že rodina byla v jakési krizi vždycky, jen ta krize měla v každém historickém období jinou podobu.

Současná rodina je daleko víc než dřív citlivá na kvalitu vztahu mezi partnery, kterou nadřazuje vnějším formalitám, jako je třeba svatba. Zároveň staví současná rodina na plné rovnoprávnosti mezi ženou a mužem – to taky nebylo v minulých generacích obvyklé. Ale právě díky těmto posunům, které můžeme jistě považovat za pozitivní, je současná rodina daleko křehčí, zranitelnější než dřív:

• Chápe-li se jako podstatná kvalitu vztahu, pak se prostě manželství rozpadne, pokud tu kvalitu už partneři necítí – zatímco dřív je i v takové situaci držela dohromady odpovědnost za děti, finanční závislost (zpravidla ženy na muži) a síla formálního svatebního slibu.
• Chápe-li se jako podstatná rovnoprávnost muže a ženy, pak ženy, které jejich manžel fyzicky nebo psychicky týrá, stále častěji z manželství odcházejí – zatímco dříve bylo běžné, že takové týrání po celý život pasivně trpěly.

Jak vidíme, otázky týkající se manželství a rodiny, nemají většinou tak jednoduchá řešení, jak to leckdy slyšíme z kazatelen. Co je lepší pro rodinu, kde je muž závislý na alkoholu a žena i děti tím dlouhodobě trpí? Rozvést se a vystavit děti nebezpečím neúplné rodiny? Nebo zůstat spolu a vystavit děti nebezpečí týrání ze strany otce a vyčerpanosti ze strany matky?