Meč svatého Michaela

Putování s andělem: pokoj v duši a odvaha k boji. O čem budou další komentáře?

Když se řekne anděl, tak už si většina lidí nepředstaví baculatého nahatého klučíka s křídly, jak to známe z barokních oltářů. Dnes si vybavíme spíš jakousi éterickou bytost, která udržuje řád přírody a vesmíru, dodává lidem pozitivní energii, vlévá do světa božské světlo. Aspoň tak se o tom mluví ve světě esoteriky. Víra v anděly je dnes pro spoustu lidí atraktivnější než víra v osobního Boha.

Já se už dlouho zajímám o svého křestního patrona, archanděla Michaela. A beru to biblicky, ne esotericky. Věřím v osobního Boha, a andělé jsou pro mě jeho vyslanci, jeho poslové. V Michaelovi vidím symbol Boží moci, jeho ochrany proti jakémukoli zlu. Dlouho mně vadil ten meč v jeho ruce a zjevné násilí, které páchal na tom drakovi; nějak to nebylo v souladu s mou představou pacifistického Boha. Víc jsem to pochopil až v kontextu současné války na Ukrajině: v konfrontaci s masivním zlem je prostě někdy nutné vzít do ruky meč...

Před pár lety mě zaujal objev řady sedmi poutních míst zasvěcených archandělu Michaelovi. Na mapě je najdete na jediné přímce, která sahá od Irska až po Izrael. Ta posvátná linie podle legendy představuje ránu, kterou Michael zasadil ďáblu, a tak ho poslal do pekla. Proto se jí říká MEČ SVATÉHO MICHAELA. Geografové mě sice upozornili, že to není až tak úplně rovná přímka, ale přesto je to fascinující. Historie všech těch míst trvá víc než tisíc let, pět z nich se nachází na vrcholech hor a čtyři na ostrovech. Jenom dvě na evropské pevnině.

Těch 7 míst není spojeno žádnými poutními cestami. Tak jsem se rozhodl, že si jednu takovou cestu vytvořím. Už mnoho let trávím svou dovolenou putováním. Putuju sám a snažím se mít nějaký silný, duchovně motivující cíl. Dřív jsem chodil pěšky, teď jezdím na kole. Mám rád tu kombinaci tělesné námahy, někdy až vyčerpanosti, s hlubokým vnímáním krásy přírody nebo architektury. A zvlášť mě přitahují místa spojená s životem nebo smrtí těch, kdo byli blízko Bohu, místa nasycená modlitbou mnoha generací, místa, která vytváří prostor k zastavení, k meditaci, k setkání s Bohem....

Tak jsem se letos koncem června vydal na kole z Turína na Sacra di San Michele v Piemontu. To je skoro 1000 metrů vysoká hora na úpatí italských Alp se starobylou gotickou pevností zasvěcenou archandělu Michaelovi. A pak jsem jel přes Alpy a přes celou Francii na slavný Mont Saint Michel v Normandii. Celkem jsem našlapal 1500 km. Michaela jsem potkával v různých městech a kostelích skoro každý den, protože Francouzi ho považují za svého národního ochránce. Ale byl jsem taky u hrobu svatého Martina v jeho Městě Tours, navštívil jsem Johanku z Arku v Orléansu, strávil jsem půl dne v nejkrásnější gotické katedrále v Chartres, a dokonce jsem nečekaně objevil i ostatky svatého Benedikta, patrona Evropy, které se dostaly do Francie až z dalekého Montecassina už v roce 660!

Už když jsem se vydával na cestu, tak jsem si stanovil tři hlavní úmysly, na které se budu modlit. Vycházely z pojetí archanděla Michaela jako obhájce Boží věci a bojovníka proti zlu. Konkrétně jsem se modlil za to,

- aby skončily války, zvláště ta současná na Ukrajině, protože války ničí tisíce lidských životů i to, co lidé vytvořili, a nakonec přináší smrt i těm, kdo je vyvolávají.

- aby přestalo zneužívání moci v mezilidských vztazích, ať už jde o domácí násilí, sexuální zneužívání, populismus v politice nebo klerikalismus v církvi

- aby se církev stala pramenem duchovní síly, aby přinášela lidem naději v budoucnost a pevné hodnotové zakotvení.

A samozřejmě jsem prosil taky za to, abych já sám dostal sílu se do toho boje aktivně zapojit. No a součástí této mé snahy jsou i Teplické komentáře. S novým školním rokem začínáme novou sérii. Opět je najdete na facebooku, na YouTube nebo v podcastové verzi na Spotify. Taky se mně podařilo zprovoznit své webové stránky. Visí tam různé články, texty, obrázky... prostě to, co si myslím, že by mohlo zajímat i širší veřejnost. Najdete je pod mou tradiční adresou michael martinek sdb, ale vyhledávače ji zatím moc neznají, tak je jistější zkusit to přes odkaz, který najdete na facebooku v kontaktních informacích, nebo na mém YouTube kanále vpravo v horním obrázku. Je tam napsáno WEB Očima křesťana.

V Teplicích taky připravujeme cyklus křesťanského vzdělávání, který by měl navazovat na synodální proces. Bude to zhruba jedno setkání za měsíc, ve formě diskuse s inspirativními osobnostmi o tématech, kterými žije společnost i církev. Beru si k tomu inspiraci z Dominikánské 8, kde už dlouho takto pracuje Benedikt Mohelník, nebo z Žabovřeského rozmlouvání Zdeňka Jančaříka v Brně. První setkání by mělo být ve čtvrtek 29. září na téma, jak pokračovat v synodálním procesu. Účast už přislíbila paní Hanka Pohořalá z národního týmu a kněz Michal Němeček, vedoucí pražského pastoračního centra. Později bych chtěl dát slovo třeba křesťanským politikům, ale taky lidem, kteří nezapadají do církevních škatulek, kteří se ocitli na okraji církve nebo společnosti... Byl bych rád, kdybychom ta setkání mohli také vysílat přes FB a Youtube, ale to záleží na technických možnostech a na souhlasu účastníků. Určitě vás ale o nich budu informovat.

A pokud jde o témata těchto středečních komentářů - nadále chci vycházet ze sociální nauky církve a ze snahy papeže Františka o vstřícnější pastoraci a o reformu církve. Díky synodním zápisům máme teď k dispozici spoustu informací o tom, čím žije Boží lid - na to bych chtěl navázat a některé podnětné návrhy dál rozvíjet. V hlavě mám zatím témata jako autocenzura v církvi, pastorace homosexuálů nebo církev a peníze. Taky se můžeme inspirovat synodními zápisy ze zahraničí, třeba z Německa nebo z Francie. Nebo nedávno jsem si přečetl obsáhlý knižní rozhovor s kardinálem Robertem Sarahem, jedním z hlavních představitelů konzervativního křídla v církvi. Snažil jsem se pochopit jeho myšlení a jeho argumenty. Tak třeba i o tom vám něco řeknu. A samozřejmě si neodpustím komentáře k aktuálním událostem jako jsou biskupské nominace, válka na Ukrajině nebo teď třeba kontroverze kolem nedávno svatořečené matky Terezy.