Mladí křesťané na hraně

V roce 2006 jsem napsal pro časopis AD Speciál (vycházel 3x ročně v letech 2004-2008) článek o tom, jak mladí lidé vyhledávají mimořádné zážitky. Myslím, že je i dnes docela aktuální.

Ve všech dobách a ve všech kulturách lidé hledali zážitky a zkušenosti, které by je vytrhovaly ze všedního života a vyvolávaly v nich mimořádné pocity. V minulosti to byly často prožitky spojené s válkou a bojem: extrémní tělesné i duševní vypětí, opojení krví zraněných a zabitých nepřátel, euforický pocit vítězství spojený s loupením, drancováním a beztrestným ničením. V některých kulturách (např. v předkolumbovské Americe) hrály významnou roli omamné látky vyvolávající halucinace nebo extatické pocity – k masovému znovuobjevení těchto látek došlo v globálním měřítku ve druhé polovině minulého století. Také magické praktiky, náboženské rituály a různé duchovní zkušenosti byly a jsou téměř ve všech kulturách vnímány jako prostředky k objevení nových dimenzí skutečnosti. Specifickým zdrojem mimořádných zážitků a pocitů jsou různé druhy umění – mezi nimi asi první místo zaujímá hudba: ve spojení s výrazným rytmem, hlasitým zvukem, tanečním pohybem a často ještě erotickým dotykem s tělem partnera může lidskou psychiku zcela vytrhnout z běžné reality a přenést ji do jiných světů. Jiné, avšak stejně intenzivní zážitky nabízí člověku účast na davových akcích, ať už sportovního, hudebního, náboženského nebo politického charakteru – z jedince se tam stává anonymní prvek obrovského celku, a právě tato přechodná ztráta identity je zdrojem mimořádně silných pozitivních pocitů. A mohli bychom pokračovat dál – podobný účinek mohou vyvolat také extrémní sporty, sexuální zkušenosti a mnoho jiných zážitků.

Proč lidé, a zvláště mladí, vyhledávají tyto extrémní, "divoké" zážitky a jsou ochotni investovat mnoho času, energie i peněz, aby je mohli prožít? Na to není snadné odpovědět, neboť důvodů může být více a působí ve vzájemném propojení. Především se mnoho lidí domnívá, že jejich život je příliš jednotvárný, fádní, že se v něm opakují stále stejné činnosti a že v něm není nic zajímavého a mimořádného. Chtějí se z tohoto stereotypu aspoň na chvíli vytrhnout – a nejsnadnější cesta se nabízí právě v nevšedních zážitcích. Někteří také intuitivně cítí, že život má i jiné dimenze než ty, které znají – pokouší se je najít, tuší, že cesta pouhého rozumu k nim nevede, a tak se vydávají na cestu extrémních zkušeností. Asi většina mladých lidí se dostává k mimořádným zážitkům prostřednictvím svých přátel, kamarádů, party: zjišťují, že život těch druhých je něčím "okořeněn", a chtějí si to vyzkoušet také. Velmi častým důvodem je ovšem únik – lidé, kteří zabředli do neřešitelných problémů, ať už ve svých rodinách, osobních vztazích, studijních či pracovních aktivitách nebo ve svém finančním hospodaření, touží po tom, aby mohli prožívat něco silného a hodnotného a nemuseli své problémy řešit – kde jinde by takovou únikovou cestu mohli najít než právě v extrémních zkušenostech? Dlouhodobé důsledky v té chvíli samozřejmě neřeší…

Mohou tyto zkušenosti člověka naplnit? Mohou vyřešit jeho neřešitelný problém? Ani zde neexistuje jednoznačná odpověď. Na jedné straně můžeme říct jasné NE: mnohé z divokých zkušeností ohrožují lidské zdraví i život, vedou k destrukci lidské psychiky, k otupění svědomí a etického cítění. Na druhé straně však můžeme vidět i jejich pozitivní rozměr: mohou na chvíli uvolnit napjatou psychiku člověka a dát mu sílu k další všední práci; mohou mu otevřít nový pohled na jeho problém, a tak přispět k jeho následnému řešení; mohou mu zpřístupnit duchovní rozměr života, a tak pomoci k prohloubení a zkvalitnění jeho osobní víry či náboženství. Co je však nejdůležitější: extrémní zážitky nejsou a nikdy nemohou být úplným a trvalým řešením základních otázek lidského života. Opravdu naplnit člověka, dát jeho životu smysl a zároveň dlouhodobě řešit jeho problémy mohou totiž jen skutečnosti, které podporují jeho nejhlubší identitu: především autentické lidské vztahy (přátelské, partnerské), vnímání Boha (duchovní život, jehož součástí je také vnímání krásy v umění a v přírodě) a smysluplná činnost.

Jak se tedy stavět k extrémním zážitkům? Nesmíme je nekriticky přijímat, ale ani je nemusíme ze zásady odmítat. Mohou být dobré, pokud podporují integritu osoby v základních rozměrech jejího smyslu (lidské vztahy, spiritualita, smysluplná činnost). Jsou špatné, pokud působí fyzické nebo psychické škody a pokud fungují jako náhražka autentického smyslu. Tak třeba sex je jistě dobrý jako součást a prohloubení trvalého pozitivního vztahu, ale špatný, pokud ho člověk vyhledává jako únik ze své tíživé situace a bez osobního vztahu; drogy při dlouhodobém užívání vedou k destrukci lidského zdraví i psychické integrity, proto je nelze ničím ospravedlnit, zároveň však v kontrolovaném lékařském užití mohou mít terapeutický účinek; adrenalinové sporty mohou být dobré, pokud pomáhají člověku k hlubšímu sebepoznání a objevování svých hranic, ale špatné, není-li při nich dostatečně zajištěna jeho bezpečnost nebo znamenají-li únik z reality a od nutnosti řešit problémy; náboženské rituály jsou dobré, vedou-li k hlubší spiritualitě v rámci autentických duchovních směrů, ale špatné, pokud jsou součástí destruktivních kultů (to je třeba pečlivě rozlišit – většinou na to nestačí člověk sám, ale potřebuje odbornou pomoc); alkohol v malých pravidelných dávkách může být lékem, v rámci společenské akce přispívá v přiměřeném množství k dobré náladě a komunikaci, stává se však destruktivním, uvolňuje-li agresivitu, je-li jeho cílem vytržení z reality, směřuje-li k závislosti…

Jako nic na světě, tak ani problém extrémních zážitků tedy není černobílý. Chceme-li přesto na závěr nabídnout mladým lidem několik jednoduchých zásad pro rozhodování v konkrétních situacích, budou vypadat asi takto:

• Řešte svůj život standardními cestami: žijte ve vztazích, vnímejte přírodu, umění a Boha, věnujte se smysluplné práci. Pak nebudete muset hledat úniky a budete schopni spontánně rozlišit, které z extrémních zážitků vám budou ke škodě a které k užitku.
• Dostanete-li se do neřešitelných problémů, hledejte pomoc u přátel; pokud to nestačí, jděte k odborníkům; nebojte se ani krizové intervence, psychologů nebo kněží. Volit extrémní zážitky jako únik je tím nejhorším řešením.
• Žijte v dobré společnosti: máte-li kolem sebe lidi, kteří se odpovědně snaží o zdravý a smysluplný život stejně jako vy, pak i o extrémních zážitcích můžete spolu komunikovat, a tak se naučíte společně rozlišovat jejich hodnotu.