Na cestě k jednotě křesťanů (SM 3/2024)

"Podzimní zasedání synodálního shromáždění bylo zahájeno silným ekumenickým gestem. Modlitební vigilie se vedle papeže Františka zúčastnilo také mnoho dalších vedoucích představitelů a zástupců různých křesťanských společenství: bylo to jasné a věrohodné znamení vůle kráčet společně v duchu jednoty víry a výměny darů. Tato vysoce významná událost nám také umožnila uvědomit si, že nynější čas, ve kterém se nacházíme, je ekumenický kairos, a znovu tak potvrdit, že to, co nás spojuje, je větší než to, co nás rozděluje." Těmito slovy je uvedena sedmá kapitola Souhrnné zprávy. V dalších odstavcích pak shrnuje, k čemu se v synodních diskusích dospělo.

Především se zde mluví o křtu, který dává všem křesťanům podíl na "sensus fidei", smyslu víry, tedy schopnosti poznávat pod vedením Ducha svatého pravdivý pohled na věci víry. Doposud se tento pojem užíval pouze v kontextu katolické církve. Zde je však výslovně vztažen na všechny pokřtěné, kterým se "má pozorně naslouchat nehledě na jejich tradici". Už tedy nelze jednoduše tvrdit, že pouze katolická církev má plnost pravdy, ale měli bychom k té pravdě směřovat společně, ve vzájemném naslouchání.

V salesiánském prostředí je ekuména většinou samozřejmostí: v našich zařízeních pracují zaměstnanci z různých církví; ve farnostech se scházejí smíšená mezikonfesní společenství, duchovní různých církví spolu žijí v přátelských vztazích; naše škola Jabok těsně spolupracuje s Evangelickou teologickou fakultou; v nakladatelství Portál vydávají své publikace autoři z různých konfesních tradic. Věřím, že synoda bude dalším krokem ke sblížení a k posílení vzájemné důvěry na všech úrovních.

Další posun je patrný v pohledu na smíšená manželství. Dříve byl svazek katolíka s členem / členkou jiné církve považován za ohrožení víry; v pojetí synody však "představuje skutečnost, kde může dozrávat moudrost společenství a je možné se vzájemně evangelizovat".

Bolestné téma představuje otázka účasti na večeři Páně napříč církvemi. Podle současných předpisů by katolík neměl přijímat při evangelické bohoslužbě ani evangelík při katolické. Tato zásada má své teologické důvody. Zároveň však působí rozdělení v situacích, kdy účastníci hledají právě v eucharistii prožitek jednoty. Synoda proto připomíná, že "je třeba z teologického, kanonického a pastoračního hlediska prozkoumat otázku eucharistické pohostinnosti ve světle souvislosti mezi svátostným a církevním společenstvím."

V roce 2025 oslavíme 1700. výročí Nicejského koncilu. Právě na něm bylo vypracováno vyznání víry, které dodnes spojuje všechny křesťany. Účastníci synody proto navrhují, abychom si toto jubileum připomněli společně, což nám "pomůže lépe pochopit, jak se v minulosti na koncilu společně projednávaly a řešily kontroverzní otázky".

Poslední návrh mi připadá jako z říše snů: "svolat ekumenickou synodu o společném poslání v současném světě". Ale proč ne? Když jsme schopni spolupracovat v místních církvích, proč bychom nemohli spolupracovat i na té nejvyšší úrovni?

V salesiánském prostředí je ekuména většinou samozřejmostí: v našich zařízeních pracují zaměstnanci z různých církví; ve farnostech se scházejí smíšená mezikonfesní společenství, duchovní různých církví spolu žijí v přátelských vztazích; naše škola Jabok těsně spolupracuje s Evangelickou teologickou fakultou; v nakladatelství Portál vydávají své publikace autoři z různých konfesních tradic. Věřím, že synoda bude dalším krokem ke sblížení a k posílení vzájemné důvěry na všech úrovních.