Nanebevzetí Panny Marie
Část svého dětství – od dvou do osmi let – jsem prožil v Pozořicích. První oltářní obraz, na který jsem se díval, byla Panna Maria Nanebevzatá.

Později mě však dogma o nanebevzetí dělalo problém. Matku Boží mám rád, věřím, že je s Bohem v nebi, ale nepotřebuju k tomu, aby tam byla i se svým hmotným tělem.
Pak jsem našel jinou perspektivu: lidským rozumem nemůžeme poznat, jak to bylo. Ježíšovo vzkříšené tělo, Boží Trojice, eucharistie… to všechno jsou jen naše kostrbaté výpovědi o něčem hlubším, podstatnějším.
Dogma o Nanebevzetí bylo vyhlášeno pár let po druhé světové válce, která přinesla miliony zmrzačených a zabitých lidských těl. A papež chtěl uázat Marii jako znamení jistoty, že i lidské tělo má obrovskou hodnotu a je povoláno ke slávě.
Jak aktuální je to dnes, kdy Putin posílá na Ukrajinu tisíce vojáků jako potravu pro děla, kdy Trump ruší rozvojovou pomoc, a proto zemřou miliony lidí hladem, kdy je zpochybňována ochrana lidského života před narozením a před smrtí, kdy se za smysl života považuje nekonečná konzumace na úkor těch, kdo nic nemají…