Nebojme se vykročit do neznáma

Dalo by se to popsat jako srážka reality s ideologií: uzdravený slepec vypráví, jak mu Ježíš otevřel oči, ale farizeové mu nevěří, protože považují Ježíše za podvodníka. A jelikož je podvodník, tak nemohl udělat to, co prokazatelně udělal. Jejich ideologie popírá zjevnou realitu.

Podle sociologa Anthonyho Giddense jsou ideologie "sdílené představy nebo názory, jejichž smyslem je ospravedlňovat zájmy dominantních skupin ve společnosti." Ideologie mohou popisovat a vysvětlovat realitu, mohou však být také s realitou v rozporu, neboť jejich hlavním cílem není pravda, ale moc. Ježíš svým jednáním i učením často zpochybňoval moc tehdejších vládnoucích elit, proto se často dostával do konfliktu s jejich ideologií.

Třeba přestupoval pravidla pro svěcení soboty: nechával své učedníky, aby trhali a jedli klasy, uzdravoval v sobotu nemocné (Mt 12, 1-12). Farizeové to však neuznali za dobrý skutek, protože podle jejich zákona se v sobotu žádné skutky konat nesměly. Neuznali projev lásky k trpícímu člověku, jejich ideologie byla silnější než láska. Nebo když se Nikodém snažil farizeje přimět, aby o Ježíšovi vážně přemýšleli. Oni ho odbyli tím, že Ježíš pochází z Galileje, a odtamtud prorok nepovstane (J 7,50-52). Nezajímalo je, že Ježíš jedná jako prorok – mluví moudře a koná zázraky. Jejich ideologie popřela zjevnou realitu. Nakonec i Pilát vyhověl ideologii židovské elity: i když třikrát prohlásil, že neshledává na Ježíšovi žádné provinění, přesto ho nechal ukřižovat (J 18,38, 19,4, 19,6).

Podobné případy srážky reality s ideologií vidíme dnes ve veřejném životě: Rusko už čtyři roky ničí sousední stát, jeho propaganda však tvrdí, že ho zachraňuje. Uprchlíci z Ukrajiny pomáhají naší ekonomice, někteří politici však tvrdí, že nás okrádají. Máme důkazy o tom, že oteplování Země je způsobeno lidskou činností, mnoho lidí si však myslí, že k žádnému oteplování nedochází. Americká vláda zachází nelidsky s přistěhovalci, její zastánci však tvrdí, že se nic takového neděje.

Obávám se, že i v naší církvi může docházet ke srážce reality s ideologií. Současné výzkumy například odmítají možnost spolehlivě změnit sexuální orientaci, někteří křesťanští představitelé však stále prosazují konverzní terapii. Historie ukazuje, že vnější podoba církve se neustále vyvíjí, někteří však prosazují názor, že má církev trvale zůstat v té podobě, v jaké jsme ji znali před Druhým vatikánským koncilem. Církev dávno přijala skutečnost, že Bůh rozdává své dary mužům i ženám, že také povolává muže i ženy k různým službám, přesto stále odmítá možnost, že by také ženy mohly být povolány ke službě spojené s kněžským svěcením (byť jen v prvním – jáhenském – stupni). Věříme, že na základě křtu a biřmování jsou všichni křesťané vedeni Duchem svatým, stále však v církvi zachováváme systém, kde mají laici jen minimální podíl na rozlišování a rozhodování.

Jak reaguje Ježíš, když farizeové odmítají uvěřit, že skutečně uzdravil slepého? Napřed potvrdí tomu uzdravenému, že je opravdu uzdraven, a že tedy ten, kdo ho uzdravil, může v Boží moci konat zázraky. Dnes by asi mluvil podobně: věřte tomu, co vidíte, co se skutečně děje, co je zdokumentováno, na co jsou důkazy a důvěryhodná svědectví. Nevěřte těm, kdo popírají realitu v zájmu své ideologie.

Pak přichází k Ježíšovi i ti farizeové, kteří jsou přece jen trochu znejistěni: "Jsme snad i my slepí?" Jeho odpověď je tvrdá: "Kdybyste tu realitu neviděli, tak by vás to omlouvalo. Ale vy ji vidíte, a přesto popíráte! Proto váš hřích trvá." Dnes by asi mluvil podobně: nezavírejte oči před skutečností. Připusťte, že jsou věci tak, jak je vidíte a slyšíte. I když to může být v rozporu s tím, čemu jste doposud věřili nebo co jste si dlouho mysleli. Jinak zůstanete ve svém hříchu.

Ano, není snadné přijmout realitu, která neodpovídá našim představám a názorům. Vyžaduje to odvahu vykročit od neznáma. Ježíš často říkal a dělal věci, které byly v rozporu s představami a názory lidí jeho doby. Vzít ho vážně vyžadovalo odvahu vykročit do neznáma. Stejnou odvahu potřebujeme i dnes.