Nemoc z nostalgie

Vždycky jsem byl přesvědčený, že milovníkům předkoncilní liturgie nejde jen o liturgii, ale že odmítají i další změny, které koncil přinesl: ekumenický a mezináboženský dialog, kolegialitu v církvi, důstojnost laiků, otevřenost současnému světu, aggiornamento ("zdnešnění") církve atd. Proto jsem považoval Benediktovo velkorysé dovolení ke slavení tridentské liturgie za velmi rizikový krok. V rozhovoru s maďarskými jezuity to potvrdil papež František; neksrýval přitom, s jak silným odporem se setkávají jeho reformní snahy:

Nakonec zazněla otázka týkající se Druhého vatikánského koncilu a zejména toho, jak najít Boží hlas tím, že budeme milovat naši vlastní dobu. "Koncil se stále teprve uskutečňuje a - řekl papež - vím, že vzdory jsou strašné. Objevuje se neuvěřitelný restauracionismus". Z toho plyne výzva nebát se změn, protože 'navracení zpět nezachovává život, nikdy. Člověk se musí změnit", zatímco dnes "je nebezpečím zpátečnictví, reakce proti modernímu", a to je "nemoc nostalgie". "To je důvod, proč jsem rozhodl, že nově je pro všechny nově vysvěcené kněze, kteří chtějí slavit podle Římského misálu z roku 1962, povinné získat na to povolení. Po všech nezbytných konzultacích jsem tak rozhodl, protože jsem viděl, že toto pastorační opatření, které dobře provedli Jan Pavel II. a Benedikt XVI. je využíváno ideologickým způsobem, k vracení se zpět".