Nemůžete sloužit Bohu i mamonu

Papež František, i přes svá kontroverzní vyjádření k ruské agresi, vyjádřil souhlas s dodáváním zbraní na Ukrajinu: "Dodávat zbraně může být nemorální, pokud se to děje s úmyslem vyvolat další válku nebo prodat zbraně nebo se zbavit těch zbraní, které už nepotřebuji. Ale bránit se je nejen dovolené, je to taky projev lásky k vlasti. Kdo se nebrání, kdo něco nebrání, ten to nemiluje, ale kdo se brání, ten miluje."

Zároveň ale papež velmi důrazně odsoudil byznys se zbraněmi. Mluvil o dalších místech na světě, kde se vedou války, a dodal: "Pak je tu výroba zbraní. Tohle je skvělý obchod. Někdo, kdo rozumí statistice, mi řekl, že kdybyste na rok přestali vyrábět zbraně, vyřešili byste veškerý hlad na světě... Nevím, jestli je to pravda, nebo ne. Ale hlad, vzdělání... nic, to nejde, protože musíte vyrábět zbraně." Víme, že ČR je velkým výrobcem zbraní. Existují sice mezinárodní úmluvy o tom, kam se zbraně smí a nesmí prodávat, ale ty se dají snadno obcházet…

A jsme u otázky peněz. Všichni výrobci zbraní tvrdí, že to dělají kvůli obraně. Přitom většina zbraní jde do nesmyslných útoků. Je to byznys – v tržním systému se každý snaží vydělat peníze jakýmkoli způsobem… podobně jako výrobci cigaret, tvrdého alkoholu, nebo v extrémní míře drog. Touha po penězích se často schovává do krásných obrazů a slov, a my jim podléháme, aniž bychom si to uvědomovali (reklama). Nebo inflace, kterou jsme zažili před pár lety: mnozí obchodníci ji zneužili a přidali si nesmyslně vysoké marže.

Tyto tržní excesy musí vyrovnávat stát – pomocí zákonů, daňového systému a sociální politiky omezuje bezhlavý byznys a přerozděluje zdroje. Sociální nauka církve na to má pojem sociálně tržní hospodářství. Politici u nás i v EU se o to s větším či menším úspěchem snaží. O to podivněji působí, když někteří politici, kteří o sobě tvrdí, že jsou křesťané, výslovně odmítají sociálně tržní hospodářství.

Dnešní biblické varování je určeno těm, kdo tyto nesrovnalosti působí. Prorok je vyzývá, aby to nedělali. Z jejich strany však nelze očekávat velkou změnu. Spíš se my musíme učit na to reagovat – na základě víry a etických hodnot si vytvářet k penězům a majetku správný vztah. Tedy vědět, že jiné hodnoty – zejména lidské vztahy a vztah k Bohu – mají přednost. Konkrétně se to může projevit:

• v našem tržním jednání – vybírat si, co kupujeme, nepodporovat nevěrohodné firmy apod.
• v naší charitativní činnosti – přispívat finančně tam, kde je to potřeba
• v našem volebním rozhodování – volit toho, od koho očekávám odpovědnou finanční politiku
• v našem domácím hospodaření – některé rodiny umí vyjít se skromnými prostředky, jiné potřebují luxus…
• v našem manažerském vedení – pokud máme odpovědnost za hospodaření firmy, církve (např. v ekonomické radě farnosti) apod.; klíčové přitom je rozhodování o platech a odměnách.