"Nepřišel jsem povolat spravedlivé, ale hříšníky.“ (10. neděle v mezidobí)

Ke komu můžeme dnes přirovnat biblického Matouše? Byl by to kolaborant s cizí mocí, který demonstruje na podporu Putinovy agrese? Nebo podvodník, který hrabe jen pro sebe? Nebo šiřitel dezinformací a konspirací? Rozhodně by nám ten člověk nebyl moc sympatický, a nejspíš bychom se s ním vůbec nebavili. Ježíš ale právě Matouše volá mezi své nejbližší spolupracovníky.

Možná svou božskou intuicí poznal, že Matouš je schopen se změnit. My to většinou nepoznáme. A tak to pro jistotu ani nezkoušíme. Necháme ty lidi být. Máme svých starostí dost. Proč si s nimi špinit ruce, když to stejně k ničemu nepovede?

Církev se po staletí soustředila na lidský hřích. Papež František nás vyzývá, abychom přesunuli pozornost od hříchu ke zranění. Ano, většina hříchů je důsledkem předchozího zranění – a to je třeba léčit. Kdo se dopouští násilí, byl často obětí násilí v dětství. Kdo šíří konspirace, ten možná hledá jistotu, kterou nikdy neměl. Kdo je závislý na drogách nebo alkoholu, ten třeba v třeba v životní krizi neměl nikoho, kdo by ho podržel. Denně se s takovými lidmi setkáváme, často ve vlastní rodině, farnosti, pracovním kolektivu, v sousedství. Můžeme je všechny odsoudit. Ale Ježíš by je neodsoudil, on by je léčil.

"Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem totiž povolat spravedlivé, ale hříšníky."