Nevolit je špatná volba

Společnost i církev je rozdělená. Je třeba kultivovat veřejnou diskusi. Ale to neznamená vzdát se hodnot.

Měl jsem už připravené jiné téma, ale když vidím, co předvádí v posledních dnech jeden z kandidátů a někteří voliči, tak se ještě jednou vrátím k volbám. Včera na setkání salesiánů spolupracovníků jsme se shodli, že většina z nás cítí nejen psychický hnus, ale přímo fyzickou bolest, když musíme denně poslouchat ty lživé, naprosto překroucené argumenty a vulgární urážky, které mají jen rozsévat strach a zlost. Myslím, že jako křesťané bychom měli kultivovat veřejnou diskusi. Nemůžeme nijak zásadně změnit to, co vidíme v médiích a na sociálních sítích, ale snad můžeme ovlivnit aspoň chování lidí ve svém nejbližším okolí a těch, které máme v dosahu svých mailů, mobilů, facebooků, whatsappů, instagramů a kdovíčeho ještě.

Tuto neděli jsme v kostele slyšeli výzvu apoštola Pavla adresovanou křesťanům do Korintu: "Buďte všichni zajedno a ať nejsou mezi vámi roztržky. Stejně usuzujte a stejně smýšlejte. Lidé z Chloina domu mi totiž oznámili, že se mezi sebou hádáte. Mluvím o tom, že každý z vás říká (něco jiného): "Já držím s Pavlem!", "já zase s Apollem!", "a já s Petrem!", "já s Kristem!" Je Kristus rozdělen? Copak byl za vás ukřižován Pavel? Nebo jste byli ve jménu Pavlově pokřtěni?"

Jak aktuální jsou ta slova, právě dnes, kdy ze všech stran slyšíme: "Já volím generála! A já Babiše!" Nebo: "Já pomáhám Ukrajině! A já věřím Putinovi!" A v naší církvi třeba: "Já držím s papežem Františkem! A já s Benediktem!"

Lidé se vždycky dostávali do konfliktů. Dnes ale vedou ty konflikty k mnohem horším důsledkům: jednak proto, že jakýkoliv nesmysl se může okamžitě dostat k milionům lidí, a pak proto, že máme k dispozici obrovskou ničivou sílu moderních zbraní. A přitom většina z nás touží spíš po klidu, pokoji, po vzájemném respektu. Jenže jak z toho všeho ven?

Jedno řešení nabízí ten biblický text, když se Pavel ptá: "Je snad Kristus rozdělen? Copak byl za vás ukřižován Pavel?" Z pohledu Božího jsou ty naše konflikty strašně malicherné, protože to podstatné, co skutečně rozhoduje o našem životě, se odehrává jinde. Copak byl za vás ukřižován papež Benedikt? Nebo František? Nebo nějaký prezidentský kandidát? Ne, ale pokud budeme společně hledět na toho, který na tom kříži skutečně visí, tak zjistíme, jak málo jsou ty naše rozpory důležité. Čím blíž budeme Bohu, tím blíž budeme pravdě, protože Bůh je přece pravda! Směřujeme k němu z různých stran, naše výchozí pozice můžou být třeba i protichůdné, ale jak se k němu budeme přibližovat, tak si budeme i víc rozumět. Všichni jsme dětmi jednoho Otce, společné hledání Boha relativizuje naše rozpory.

Mnozí třeba nevěříte v Krista, ale přitom tušíte, podobně jako Václav Havel, že musí existovat jakýsi "absolutní horizont bytí", nějaká síla, která dává smysl našemu životu a vůči níž cítíme odpovědnost. Ta síla nás všechny přesahuje. Když hledáme pravdu a lásku, tak jsme s ní v souladu; a nejen s ní, ale taky mezi sebou navzájem. Naopak když šíříme lež, strach a konflikt, tak se od toho horizontu bytí vzdalujeme. A taky od sebe navzájem. A to nejhorší, co můžeme udělat, je mluvit o pravdě a šířit lež; mluvit o lásce a šířit nenávist; mluvit o jistotě a šířit strach. Přesně to dělá ten, který je nepřítelem nás všech a kterého nazýváme ďábel, nebo satan - prostě ten Zlý. A ti, kdo mu slouží.

Když už jsem zmínil Václava Havla, tak vám ještě přečtu jeho předvolební citát z roku 1992: "Žádám vás snažně, abyste nepodpořili ty, kteří vám slibují, že všechno vyřeší za vás. Takoví lidé chtějí, abyste jen mlčeli, poslouchali a drželi krok. Žádám vás snažně, abyste nepodpořili ty, kteří mají diktátorské sklony, příliš často mění názory, nejsou schopni se domluvit s jinými, nabízejí různá dobrodružná, nepromyšlená a neodpovědná řešení a kteří by se nejraději vrátili k centralistickému řízení všech našich společných věcí."

Druhou cestu, jak z těch konfliktů ven, ukazuje papež František: v synodálním procesu, který právě probíhá v naší církvi, se učíme naslouchat jeden druhému. Cílem přitom není zvítězit, ale navzájem se pochopit, a pak hledat nejlepší řešení. A papež vybízí k takovému dialogu i lidi mimo církev. Chce tak přispět k míru a ke vzájemnému pochopení na celém světě. Je to docela jednoduché: každý řekne svůj názor, ostatní ho poslouchají a neskáčou mu do řeči. Pak o těch názorech přemýšlí a snaží se v nich najít něco, na co ještě sami nepřišli a co by mohlo jejich pohled rozšířit či obohatit. A teprve potom se pokusí společně hledat takové řešení, které by mohlo být přijatelné pro všechny, nebo aspoň pro většinu.

Jenže k dialogu jsou potřeba aspoň dva, kteří mají zájem ho vést. Ale když jeden mluví a druhý řve, tak se dialog vést nedá. Když jeden vulgárně nadává a druhý mluví slušně, tak se taky nedá vést dialog. Když jeden lže a druhý mluví pravdu, tak to taky není dialog. A když jeden stále opakuje svých pět frází a neslyší, co říká ten druhý, tak taky nelze mluvit o dialogu.

Mrzí mě, že tato konfliktní atmosféra se šíří nejen v naší společnosti, ale i v církvi. Těch nenávistných reakcí od lidí, kteří sami sebe považují za jediné správné katolíky, jsem pod svými komentáři našel už stovky. Pokouším se na ně slušně a vstřícně odpovídat, děkuju i některým z vás, kteří to taky děláte. Ale reakce druhé strany bývá většinou stejně, nebo ještě víc agresivní. Nevím, jestli ti lidé někdy četli evangelium... Když někdo napíše odlišný názor slušně, s respektem a bez pravopisných chyb, tak je to spíš výjimka. Ale pak je radost diskutovat!

Pokud jde o volbu prezidenta, tak už snad máme všichni jasno. Ale chtěl bych připomenout ještě jednu věc: Nevolit je taky volba, ale špatná! Žádný kandidát není dokonalý, ale nejsou oba stejní; vždycky je jeden lepší a jeden horší. Nevolit nikoho znamená dát stejné šance oběma. Volit lepšího znamená oslabit horšího. Pokud máte problém s komunistickou minulostí obou kandidátů, tak ano, já ho mám taky. Ale byl jsem deset let vězeňským kaplanem a mnohokrát jsem doprovázel zločince v procesu sebereflexe. Proto vím, že když člověk opravdu chce, tak je schopen změnit své postoje, své hodnoty. Navíc jako křesťan věřím v milosrdného Boha, který je ochoten odpustit každý hřích. Ale jen tomu, kdo si přizná chybu, lituje jí a snaží se o nápravu. A teď si srovnejme naše kandidáty: Jeden popírá svou spolupráci se Státní bezpečností, i když je to prokázaný fakt. Nikdy žádnou chybu nepřiznal, nikdy ničeho nelitoval a dalších třiatřicet let pracoval jen pro své vlastní zájmy. Zneužil k tomu své děti, veřejné peníze i politickou kariéru. Druhý opakovaně uznal své členství v KSČ jako chybu, omluvil se za ni a dalších třiatřicet let odpovědně pracoval pro bezpečnost naši a celého světa.