Nový arcibiskup ve Vídni

Arcibiskupem ve Vídni se stal Josef Grünwidl. Jmenování bylo pozitivně přijato v rakouské církvi i společnosti. Budoucí biskup je známý svými reformními postoji. Jeho nominace potvrzuje strategii Vatikánu dosazovat do klíčových pozic osobnosti s výrazně synodním smýšlením.

Narodil se 31. ledna 1963 v Hollabrunnu, malém městě v Dolním Rakousku, a vyrůstal ve vesnici Wullersdorf, vzdálené jen 30 kilometrů od jihomoravského Znojma. Během přípravy na kněžství ve Vídni zároveň studoval koncertní hru na varhany. Kněžské svěcení přijal v roce 1988, brzy nato se stal ceremoniářem pomocného biskupa Helmuta Krätzla: "Dva roky jsem s ním cestoval, včetně mnoha návštěv farností, měl jsem velký kontakt s lidmi, a to mě utvrdilo v rozhodnutí: Toto je moje cesta, být s lidmi jako kněz a žít církev".

O to se Josef Grünwidl snažil během svého působení v různých farnostech, naposledy od roku 2014 v Perchtoldsdorfu jižně od Vídně. A chce v tom pokračovat i jako biskup: "Doufám, že nebudu pohlcen managementem a čistě administrativními úkoly, že budu moci i nadále být pastýřem, být blízko lidem. Rád bych byl biskupem pro všechny lidi. Jsem přesvědčen, že církev může významně přispět k sociální soudržnosti v této zemi. Do toho se chci zapojit a zvu všechny k účasti."

Dalším člověkem, který ovlivnil nového arcibiskupa, byl kardinál Christoph Schönborn. V letech 1995 až 1998 působil Grünwidl jako jeho sekretář; učil se od něj zejména dialogu a schopnosti spojovat lidi. Také on chce být stavitelem mostů, chce se zapojit do vnitrocírkevního, ekumenického i mezináboženského dialogu. A jeho předchůdce z toho má radost: "Ano, přál jsem si, aby se stal arcibiskupem. Co může být krásnějšího než vědomí, že naše arcidiecéze je v dobrých rukou!"

Na své první tiskové konferenci se Josef Grünwidl vyjádřil ve prospěch reforem v církvi, zejména v otázkách celibátu a role žen. Zdůraznil, že celibát pro kněze vždy existoval a bude existovat, ale chtěl by se zasadit o změnu kanonického práva, která by umožnila svobodnou volbu. Potom budou moci ti, kteří cítí toto povolání, "volit životní stav, který jim vyhovuje a činí je šťastnými".

Role žen je podle nového arcibiskupa téma, které "se synodou konečně dorazilo i do církve". Ženy jsou odpovědné za většinu církevních aktivit, jejich zapojení do rozhodování tomu však neodpovídá: "Stále se příliš málo využívá mnoho možností, které jim kanonické právo již poskytuje". K otázce svěcení žen na jáhny nebo kněze zaujal diferencovaný postoj. Ačkoli se o tom v západní Evropě často diskutuje a on by změny přivítal, "není to téma ve světové církvi". Prohlásil, že by to byla "tak velká změna v 2000leté tradici církve, že by o tom mohl rozhodnout jedině ekumenický koncil."

V rámci synodality Grünwidl vyzývá ke "zdravé decentralizaci" a připomíná, že ne každá otázka musí být řešena centrálně v Římě. Nové způsoby konzultací a rozhodování by mohly pomoci překonat "hluchotu církve vůči evangeliu a realitě života". Pokud jde o veřejné dění, nový arcibiskup odmítá církev, "která neustále zaujímá kritický postoj k současné politice. Avšak tam, kde je v sázce lidská důstojnost, spravedlnost a ochrana znevýhodněných, jsou jasná slova naprosto nezbytná."

Grünwidl vnímá zásadní změny v náboženské krajině v Rakousku. "Éra lidové církve skončila," řekl. Jen výjimečně se víra předává z generace na generaci. Lidé se dnes vědomě rozhodují pro víru nebo proti ní, a to často až v dospělosti. Církev se tomu musí přizpůsobit – doprovázet je, podporovat jejich duchovní rozvoj, dát jim pocítit, že jejich otázky a hledání bere vážně, setkávat se s nimi ne z pozice učitele, ale jako rovný s rovným. Misijní působení by mělo spočívat spíš v autentickém svědectví víry než v přesvědčování. "Zářit mohou jen ti, kdo uvnitř hoří. Já hořím pro evangelium," řekl Grünwidl. Jeho cílem je ukázat, že život víry "přináší radost, naplnění a smysl".