Obhájit se před každým... (6. neděle velikonoční)

Jednou ze zkušeností, která se opakovaně ukazovala v synodním procesu, byla bezradnost z toho, že se nám nedaří mluvit o víře s dalšími lidmi, vysvětlovat jim obsah křesťanského poselství. Přitom právě k tomu nás dnes vyzval apoštol Petr – ten, po jehož prvním kázání uvěřily tři tisíce lidí: "Buďte stále připraveni obhájit se před každým, kdo se vás ptá po důvodech vaší naděje, ale ovšem s jemností a skromností."

Co můžeme dělat, aby se nám to lépe dařilo? Navrhuji tři kroky:

• Kriticky přemýšlet o své víře, což znamená nepřebírat automaticky tradované názory, ale vytvořit si vlastní názor na základě osobního studia a životních zkušeností. Nestačí jen znát Katechismus, ale je třeba také rozlišit, co patří k trvalému jádru víry a co podléhá vývoji. Stejně tak je nutné sledovat, jak se mění pochopení některých obsahů víry v kontextu vědeckého vývoje a současné situace člověka (aggiornamento, znamení doby). Překvapuje mě, jak mi lidé často říkají, že jim ve svých komentářích otvírám nové obzory, když ve skutečnosti jen vysvětluji to, co dnes církev dělá a učí.
• Vést o víře skutečný dialog, tedy takový rozhovor, v němž si oba partneři navzájem naslouchají: snaží se nejen sdělit svůj názor, ale také poznat a pochopit názor jiný. Přitom počítají s tím, že výsledkem dialogu může být lepší, pravdě bližší názor, než měli oba účastníci před setkáním. Takový dialog bude směřovat zejména k tématům, která jsou nevěřícímu stěží pochopitelná. Pak je nutné rozlišit, zda příčinou nepochopení je tajemství víry (např. Boží Trojice, vykoupení), nebo institucionální nepružnost (např. manželské právo, kněžský celibát).
• Sdílet vlastní zkušenost víry: podstatou křesťanské víry není dogmatický ani morální systém, ale osobní vztah s milujícím Bohem. Zkušenost tohoto vztahu vstupuje jak do kritického přemýšlení (reflektuji to, co prožívám), tak do dialogu o víře (svědčím o tom, co prožívám). Bez této zkušenosti není dialog autentický, proto nemůže být ani plodný.