Pandemie: Jak jsme na tom?

Situace se zlepšuje: nárůst nemocných se zpomaluje, děti už chodí do školy a dveře kostelů se pomaličku otvírají. K nejhoršímu (zatím) nedošlo, kolaps zdravotního systému jsme odvrátili doslova pět minut před dvanáctou. To nás vede k mírnému optimismu. Virus je však stále mezi námi; navíc přichází zima, kdy se v kombinaci nízké teploty a oslabeného imunitního systému může šířit rychleji.

Definitivně padl poslední argument popíračů pandemie - počet úmrtí. Ještě nedávno jsme mohli slyšet, že u většiny těch, kdo zemřeli "s covidem", nebyl covid příčinou úmrtí a zemřeli by tak jak tak; že v porovnání s chřipkou nebo rakovinou jsou počty zemřelých s covidem mizivé. Dnes už víme, že v předposledním říjnovém týdnu se celkový počet zemřelých v ČR zvýšil o 50 procent oproti dlouhodobému průměru (z 2079 na 3167). Nárůst přitom přesně kopíroval počty zemřelých s covidem. A v dalších týdnech byla tato čísla ještě mnohem vyšší. Víme také, že covid je u nás v současné době nejčastější příčinou úmrtí.

Všechny tyto informace v nás budí různé pocity. Kdosi je popsal takto: "Jsem unavená z dění kolem sebe, ze lží, zloby, šíření strachu... A taky z toho, že ne vždy se umím orientovat v tom, co je lež. Neumím se rozhodnout, jak správně jednat. Mám poslechnout ty, kteří varují před návštěvami starých lidí a chovat se zodpovědně, nebo mám vyrazit na pár dní za svojí maminkou, která to sice zásadně odmítá (bojí se o mě, že něco cestou chytnu, i o sebe, že to k ní přivleču, bojí se i reakce okolí v pečovateláku, kdyby u ní někdo přespával), ale současně v skrytu, myslím, touží někoho z rodiny vidět. Já nevím. Mám obavy i o děti a jejich rodiny, každého z nich se současná situace nějak dotýká. Modlím se za dostatek víry, za vnímavost ke znamení doby, za světlo. A taky za větší schopnost vnášet do těžkých situací laskavý humor..."

Trochu mi to připomíná podzimní mlhu - vidíme, ale jen na pár metrů; chvíli se rozzáří slunce, ale pak už nevidíme vůbec nic. Situace, jakou jsme nikdy předtím nezažili, klade velké nároky na naši kreativitu, empatii i víru. Opět slovy jednoho z vás: "Jak prožíváme současnou dobu? Asi jako mnoho dalších, klademe si otázku: Co nám touto situací chce Bůh sdělit? Jak této době máme rozumět a jak ji máme uchopit? Především se domníváme, že bychom tuto dobu měli přijímat tak jako každý jiný den před pandemií. S vděčností a s pokorou. Tato doba nám nabízí příležitost k prohloubení našich vztahů, k sebereflexi, k četbě, studiu, k výletům do přírody, ale také ke službě těm, kteří jsou na tom hůře, než jsme my sami."

Ano, neexistuje společný recept, jak pandemii přečkat. Můžeme se navzájem povzbudit, sdělit si svou zkušenost. Ale zvládnout to musíme každý sám nebo spolu se svou rodinou, podle své situace a v rámci svých možností. Kéž se nám to s pomocí Boží daří.