Pandemie: Život v mlze

To, co v poslední době prožíváme, můžeme přirovnat k mlze: leccos, co bylo dosud jasné, je najednou vzdálené, nejasné, rozmazané. Mlha je horší než tma: když ve tmě rozsvítíte světlo, tak zase vidíte. Když rozsvítíte v mlze, nevidíte nic. Chtěl bych se s vámi zamyslet nad různými podobami té mlhy a hledat cestu, jak z ní ven.

Racionální mlha: nejisté a rozporné informace nás nutí k hledání jistoty. Mnoho lidí pak uvěří nepravdivým zprávám nebo konspiračním teoriím. Abychom tomu nepodlehli, je třeba zapojit zdravý rozum, mít spolehlivé zdroje informací (média, které své zprávy ověřují, NE dezinformační weby, NE sociální sítě), věřit důvěryhodným osobnostem. Zároveň ale musíme unést aspoň určitou míru nejistoty.

Mocenská mlha: vláda v souvislosti s pandemií selhává, rozhoduje zmateně, nekompetentně. Platí to i v jiných oblastech, které se nás ale tak bezprostředně nedotýkají. Mohu takové vládě důvěřovat? Na jedné straně ano: ne všechno dělá špatně; i nekompetentní nařízení musím poslouchat, abych neplatil pokutu. Na druhé straně bych měl umět sám vyhodnotit situaci a dělat odpovědně to, co je správné. Protestovat proti jednání vlády mohu občanskou angažovaností a odpovědným rozhodnutím ve volbách.

Církevní mlha: naše církevní scéna se stále víc rozděluje analogicky k rozdělení politickému. Mnoho věřících např. podporuje současného prezidenta, protože souhlasí s jeho odmítavým postojem k uprchlíkům nebo s jeho podporou maďarského a polského režimu. Zde je třeba vracet se k biblickým inspiracím a ke křesťanské tradici péče o ty nejposlednější. Nemohu souhlasit s křesťanem, který jedná v rozporu s evangeliem, byť by třeba nosil i biskupskou mitru!

Sociální mlha: nemůžeme se spolu běžným způsobem setkávat. To nás vykolejuje, protože musíme měnit letité návyky - trávit víc času sami, zacházet s novými technologiemi... Jsme lidé, setkávat se potřebujeme, izolace vede k depresím. Nezbývá nám tedy nic jiného, než hledat takový způsob setkávání, abychom minimalizovali nebezpečí nákazy. A k tomu pomáhá nejen komunikace na dálku, ale také důsledná dezinfekce, preventivní testování, bezpečné rozestupy apod.

Psychologická mlha: podle zjištění psychologů koronavirus způsobil nárůst depresí a úzkostí o desítky procent. Ano, to je přirozené. Ani víra nás od depresí neuchrání. Ale můžeme využít možností, které nám dává naše společenství - buďme si navzájem terapeuty! Prožívám-li negativní pocity, mohu je ventilovat, mohu někomu zavolat, setkat se s člověkem, kterému důvěřuji. A podobně zase mohu já posloužit někomu jinému, kdo to zrovna potřebuje.

Morální mlha: v pandemii musíme řešit morální dilemata, s jakými jsme se nikdy nesetkali. Mám navštívit babičku v domově důchodců, nebo ji nechat osamocenou, abych ji chránil před nákazou? Můžu už jít na mši do kostela, nebo je bezpečnější sledovat ji v televizi? Jak mám odpovědně naplnit čas, když nemůžu pracovat, a přesto dostávám peníze? Když jsem covid pozitivní, mám nahlásit všechny kontakty, nebo je zatajit, aby druzí nemuseli kvůli mně do karantény? Neznáme správné odpovědi. Musíme se rozhodovat podle vlastního rozumu a svědomí. A také počítat s tím, že uděláme chybu; v tom případě si ji přiznat, omluvit se, prosit Boha o odpuštění. To je osvobozující.

Spirituální mlha: o ní se zmiňuji na závěr, protože v sobě zahrnuje všechno předchozí. Ano, možná i Bůh se mi ztratil v mlze. Žil jsem pokojně, s Bohem v srdci - teď ho necítím, má mě ještě rád? Záleží mu na mně, na nás? Podobných duchovních zápasů už jsme možná zažili víc. Je třeba znovu hledat, ptát se, prosit. Vracet se k modlitbě, i když neslyším odezvu. Znovu hledat Boha v jeho slovu, v přírodě, v hudbě, v druhých lidech. Těšit se na setkání s ním. I kdyby to čekání bylo dlouhé, setkání bude o to radostnější!